Archiv autora: olgatenkova@gmail.com

Storyline na skotských základních školách

V březnu 2018 jsem se vypravila do Skotska navštívit základní školy používající metodu Storyline. Jednotlivé školy se mezi sebou hodně lišily. Ani v jednom případě se nejednalo o školy, které by měly v používání Storyline přístupu dlouhou tradici.

V jedné ze škol začala svou ředitelskou kariéru dlouholetá učitelka metody Storyline a rozhodla se, že každý školní rok vždy prostřední ze 3 „semestrů“ budou vyučovat metodou Storyline. Právě v tomto období školního roku jsem ve škole strávila dva dny. Viděla jsem množství projektů. Někde spolupracovali dvě učitelky a ve svých třídách se věnovaly stejnému tématu. Jinde pracovala učitelka s příběhem knížky a přizpůsobila ho aktuálnímu dění ve Skotsku, protože děti právě asi poprvé v životě zažily sněhovou kalamitu, a to byl důvod, proč se děj knížky stočil k tomuto tématu. Děti vyráběly přístřešky pro zvířata, ta se jinak celý rok pásla na skotských lučinách. V další třídě se učitelka věnovala globálnímu tématu farmaření a jeho dopadu na krajinu. Žáci si ve třídě pěstovali sadbu na jaro. V hodině, kterou jsem viděla, se věnovali improvizaci. Jeden jako reportér měl kontaktovat farmáře a natočit s ním reportáž o jeho práci. Jaké otázky mám položit, abych získal správné odpovědi? V další třídě se věnovali tématu 2. světové války – přídělovému systému. Žáci měli vytvořit recept do kuchařky své rodiny, ve kterém by byly využity suroviny, které lidé za 2. světové války mohli získat.

Ve všech třídách bylo vždy přes 20 žáků, učitel byl na práci většinou sám. Kvalita prostředí ve třídách byla srovnatelná s našimi podmínkami.

Témata byla rozdílná, stejně jako kvalita práce s metodou Storyline. Od způsobu Já učitel pro vás, děti, udělám chvilku cirkus a bude vás to bavit, až po upozaděného průvodce, který měl nachystánu hodinu tak, aby nejaktivnější byli žáci a při své práci využívali svých kompetencí pro získání nových znalostí a dovedností.

Jsem vděčná všem dětem, které mě po svých školách hrdě provázely, všem učitelům, kteří mě nechali sledovat jejich práci, všem ředitelkám, které mi věnovaly svůj čas a v neposlední řadě Sallie Harkness, která mi poskytla útočiště ve svém domě a celý pobyt pro mě naplánovala, takže jsem se setkala i se Stevem Bellem, Carol Omand a mnoha dalšími. Thank you!

Cílem mé cesty bylo vidět o metodě Storyline co nejvíce a ujistit se, zda v České republice při její aplikaci jdeme správným směrem. Mám radost, že tomu tak je 🙂

Otevřená třída EDUpointu

6. února 2018 se od 17 do 19 hodin konala naše prezentace výuky angličtiny metodou Storyline pod názvem At the bus stop. Akce se konala v nádherné budově Skautského institutu na Staroměstském náměstí v Praze v rámci pravidelné Otevřené třídy EDUpointu (první úterý v měsíci). Po krátkém představení metody Storyline v češtině všichni účastníci přeladili na angličtinu. Díky tomu jsme mohli na vlastní kůži zažít výuku cizího jazyka metodou Storyline. Děkujeme všem účastníkům za jejich odvahu, tvořivost a zájem o jiný styl výuky a těšíme se někdy opět na viděnou.

Letní škola metodou Storyline 2018

Srdečně vás zveme na 1. Letní školu metodou Storyline v České republice. Uskuteční se 13. – 17. 8. 2018 v Pardubicích pod vedením zkušených lektorek metody Storyline z Německa Gisely Ehlers a Hannelore Tait. Komunikačním jazykem bude angličtina. Jednoduché téma Bom from Bommyland vám poskytne představu, jak s metodou pracovat. Díky letní škole zažijete mnoho jednoduchých a v jakékoli hodině použitelných didaktických her zaměřených na komunikaci. Budeme diskutovat o inkluzivním přístupu ve výuce jazyka. V bezpečném prostředí budeme komunikovat anglicky.

Hlásit se můžete zde

bom_binderA

Karel Jaromír Erben – Vodník z Kytice

V rámci naší kampaně báseň měsíce jsem vybrala prvního autora, který by ve 4. – 5. třídě mohl zaujmout – Karla Jaromíra Erbena. Děti se nadchly učením se Kytice zpaměti – to na naší škole zažijí málokdy. Učení se básně zpaměti bylo jen jedním z osmi volitelných úkolů.

Dnes jsem je chtěla formou Storyline seznámit s další básní z Kytice. Při domlouvání mi děti řekly, že si nechtějí vyrábět loutky. Věděli, že se bude jednat jen o práci na jeden blok, takže jsem loutky vytiskla a zalaminovala už doma.

Nejprve jsme se bavili o českém jazyce, kterým mluvili lidé na venkově a s jakým úmyslem obcházel venkov nejen Karel Jaromír Erben.

Děti si potom vybrali postavu, za kterou budou hrát. Měli jí vymyslet jméno a říct, zda věří nebo nevěří na vodníka.

S pohotovostí sobě vlastní si děti vymyslely jména i názor na vodníka, některé podaly i důkazy o jeho existenci.

Potom byla chvíle, kdy jsem recitovala I. oddíl Vodníka – jak sedí na topole nad jezerem.

Začalo vyprávění příběhu o matce a dceři. II. oddíl 1. a 2. sloka. Co byste dceři řekli vy? Postavy dávaly dceři rady – sedly si do dvou řad proti sobě a jednotlivé děti s postavami procházely a poslouchaly rady těch ostatních. Aby se vžily do kůže dcery, dostaly do ruky uzlíček šátečků. Recitovala jsem nakonec i rady matky – 3 další sloky. Potom proběhlo nezbytné hlasování a téměř všechny postavy si vsadily na to, že dcera k jezeru šla. Dvě postavy doufaly, že si nechá říct… Dorecitovala jsem dvě poslední sloky, jak dcera skončila v jezeře.

Jak to bylo dál? Postavy venkovanů se rozdělily do 4 skupin. Každá dostala po očíslovaných slokách nastříhanou část III. oddílu. Měli vymyslet tichý obraz a zarecitovat k němu se hodící verše, které odpoví na zadanou otázku: 1. Jak to u vodníka vypadá? 2. Jak si dcera zpívá? 3. O co dcera vodníka prosí? 4. Jako má vodník podmínku?

Asi 15 minut se žáci věnovali četbě veršů a vymýšlení tichého obrazu. Po uplynutí této doby proběhla v kruhu prezentace postupně všech otázek.

Děti skvěle recitovaly vybrané verše, vždy jsme se ještě ujistily, že jejich smyslu rozumíme, až jsme se prokousali k „avšak mi tu na jistotu zůstavíš to robě.“

Pak už všechny zajímalo, jak to dopadlo. Podívali jsme se na filmové zpracování Vodníka (22 minut). Děti zajímalo, jak vodník dítě zabil. Nabídla jsem jim, aby si Vodníka přečetly, že to v básni je napsáno. Zazněly hlasy odhodlání, což potěší každého učitele 🙂 Děti mají ve třídě tři vydání Kytice k dispozici, dokonce i komiksové vydání. Zatím ho ještě neobjevily…

Noví sousedé – seznámení s metodou Storyline

V rámci projektu „Cestou vzájemného porozumění na území ORP Litomyšl“ byla u kulatého stolu představena metoda Storyline – vyučovací metoda, která pracuje nejen s vědomostmi, ale i s vnitřní motivací žáků a jejich postoji. Seminář se konal 15. 11. od 13 do 19 hodin v Zasedací místnosti MÚ Litomyšl. Děkujeme všem za aktivní účast 🙂

Byl vybrán námět Noví sousedé. Účastníci si ve skupinách postavili své domy, vyrobili si své postavy a připravili spoustu prezentací své společné skupinové práce, nejvíce jsme se věnovali dramatickým etudám, které je možné využít kdykoli ve výuce. Účastníci si odvezli materiály využitelné při metodě Storyline, ale i v běžné výuce. Na závěr setkání byly promítnuty prezentace, jak s metodou Storyline pracují ve světě a nabídnuty další materiály. Pro všechny je přístupná facebooková stránka a skupina Storyline.cz.
Děkuji všem účastnicím za zpětnou vazbu po semináři. Vybírám pár odpovědí na otázku jaký  konkrétní přínos akce pro účastníky měla.
„Možnost prožitku, konkrétní vyzkoušení.“
„Podpora myšlenky kloubení a učení životem. Storyline – pro mě nová přehledná metoda.“
„Náměty této vzdělávací akce mohou být zařazeny a využity v projektovém vyučování, náměty lze také různě obměňovat a tím opakovaně využívat během celého roku. Velice přínosný seminář.“
„Procvičení angličtiny praktickou formou :-)“
„Posílení prožitku. Zapojení všech smyslů.“
„Výborné náměty pro uplatnění ve výuce.“
„Lektorka velmi příjemná, snaživá předat zkušenosti. Využitelné více pro učitele ZŠ. V MŠ něco lze využít u předškolních dětí. Seznámení s elektronickou tužkou, zajímavá zkušenost do menšího kolektivu.“
„Dalo mi to nový pohled, jak lze děti učit hrou, aniž by měly pocit, že něco musí. Velká zásoba aktivit, které je možné napasovat i do běžné výuky a jak ji ozvláštnit.“
„Tato akce je velmi přínosná pro každého učitele a to tím, že může zpestřit a uvolnit běžnou výuku. Během školení jsme dostali spoustu nápadů, které určitě využijeme.“
„Pro tuto metodu je potřeba k dispozici spoustu času. V běžném školním prostředí s mnoha dětmi by byla využitelná jen částečně. Na druhou stranu je to úžasný nápad. Skvělé pro multipředmětovou výuku, pro prosazení dítěte, rozvoj jeho předností (komunikace, fantazie…)“
„Seznámení s metodou Storyline. Využitelné napříč předměty. Líbí se mi „krabičky“ – děti volí aktivitu. Využiji „drobné aktivity“.“
„Pomoc při rozvíjení fantazie žáka, při zapamatování si látky a děje. (např. když čte část textu) manuální procvičování (stříhání, držení tužky) seznámení žáka s běžným životem“
„Využití v předmětu Svět práce – opakování „trochu jinak“.“
„Využití některých představovaných metod ve výuce. Konkrétně – zapojení praktických činností do výuky v anglickém jazyce, propojení výuky jazyka s jinými předměty.“
„Seznámení s novými aktivitami, které se dají využít při vyučování. Získání materiálu – nakopírované aktivity“
„Využití metody v MŠ bude příjemným obohacením výukových metod. Lze aplikovat jednodušší formou a v menším kolektivu dětí.“
„Možnost vyzkoušet v praxi nové (moderní) vyučovací metody.“

Seminář Metoda Storyline – Noví sousedé v Litomyšli

Dne 15. 11. 2017 od 13 hodin se v Zasedací místnosti MÚ Litomyšl v rámci kulatého stolu v projektu CVP (Cestou vzájemného porozumění ve vzdělávání na území ORP Litomyšl) uskuteční přednáška Mgr. Olgy Tenkové Metoda Storyline – Noví sousedé /New neighbors/.

Přednáška zážitkově seznámí učitele i další zájemce s metodou Storyline, kterou lze s úspěchem využít ve třídách, kde mají žáci různé schopnosti a předpoklady ke vzdělávání. Každý žák díky této metodě dosahuje svého osobního maxima, žáci poznávají sami sebe, učivo jako celek, hledají a obhajují své názory a postoje. Metoda je vhodná na jakémkoli stupni škol k integraci předmětů či k výuce cizího jazyka i kroužku. Více na storyline.cz

Přihlašovat se mohou učitelé, asistenti, rodiče a další zájemci na olga.tenkova@narovine.cz nebo zde:
http://www.litomysl.cz/?id_str=1320002446233

 

Co je a není Storyline

Pro všechny sdílím horkou novinku vytvořenou podle zápisků ze setkání Golden Circle se zakladateli metody Storyline v Halle v září 2016 s použitím fotek z mého storylinování. Každý tvoříme nějaké ty projekty a umíme skloubit předměty do smysluplných celků. Co jsou znaky takového projektu vytvořeného metodou Storyline? Co je a není Storyline Více se můžete dozvědět na semináři Začněme letos se Storyline!

Začněme letos se Storyline!

Letošní léto jsme měli hostit opět naše lektorky na Letní škole s metodou Storyline. Bohužel se nepodařilo, aby akreditační komise včas přidělila číslo našemu vzdělávacímu programu, a tak jsme se s mnohými z vás nesetkali. Gisela Ehlers i Hannelore Tait ihned nabídly své zkušenosti k uspořádání podzimního jednodenního kurzu. Už ho plánujeme.

Cítím, že je třeba povzbudit na začátku roku všechny váhající vyzkoušet si metodu Storyline. Jinak než skokem do vody to nejde. Dokud si metodu nevyzkoušíte, nedokážete si ji představit. A i po 3 letech zkoušení neustále objevuji, kolik má ještě v mém podání nedostatků. Nejvíc mě trápí jak propojit metodu s opravdovými zájmy a potřebami dětí. Budu to letos zkoušet znovu najít a uchopit 🙂

Pro tým naší školy pořádáme v pátek 25. 8. 2017 od 10 do 16 hodin kurz Začněme letos se Storyline! Na kurz jste zváni vy všichni, kteří se o Storyline zajímáte, ale obáváte se, jak začít. Vezměte si s sebou svoje tématické plány na příští školní rok a pojďme společně vytvořit podle dané struktury metody Storyline kratší či delší projekty na příští školní rok. Zůstaňme v kontaktu a podporujme se! Vydejme se na cestu, stojí za to 🙂

Obhajoba závěrečné práce

31. 3. 2017 jsem během závěrečných zkoušek diplomového kurzu Společnosti Montessori obhajovala svou závěrečnou práci Metoda Storyline a její využití v Montessori prostředí (The Storyline method and its usage with Montessori approach).

Po krátkém seznámení s obsahem práce a s metodou, jsem účastníkům kurzu nabídla aktivitu, při které mohli metodu Storyline prožít na vlastní kůži. Cílem aktivity bylo diskutovat spolu o vlastnostech, které by měl mít Montessori ředitel. Jedná se o téma, které je pro některé účastníky aktuální – vychází z praxe a většina účastníků s ním má zkušenost.

Šátek ze mě vykouzlil Beátu Bramborovou, která všechny přivítala ve Společnosti Montessori na kurzu o Montessori řediteli. Nabídla jsem účastníkům samoobslužný bufet, aby se mohli občerstvit a ten čas mohli využít ke vzájemnému seznámení a k diskuzi na téma Montessori ředitel – co by měl mít na talíři? V souladu s příslovím „Jsi to, co jíš.“ Říkáme „Jedl vtipnou kaši“ – co by měl jíst Montessori ředitel?
Účastníci si vzali papírové talířky, místo vidličky tužku a během diskuse s ostatními v malých měnících se skupinkách se změněnými identitami zapisovali na talířky své nápady a vlastnosti ideálního Montessori ředitele.

Co se na talířích objevilo, když jsme je potom položili na koberec?

  • Leader, inšpirátor, aby plnil sľuby, pozorný, ľudský, profesionál, motivujúci, psychohygiena
    Montessori principy, otevřenost
  • Nemůžeme být všichni ředitelé, ale můžeme být bez ředitele? Vymezení kompetencí a neplést se do nich ostatním. To, co hlásá, taky dodržuje. I učitel je člověk, nejen ředitel.
  • dodrží slovo, získá rodičov pre finančnú podporu školy, inšpirujúci lídr, platené volno po 5ti rokov, profesionálne vzťahy, praje kolegom
  • důvěra v zaměstnance, ředitel není odborník na všechno, pravdivost, přísný rozhovor
  • ředitel řídí lidi, ne byznys, vzdělání v Montessori, učitel je člověk
  • Přála bych si paní ředitelku, aby plnila sliby, aby uměla Montessori, aby motivovala, byla vstřícná, psychohygiena
  • Vyrovnanost žít a tolerovat výkyvy zaměstnanců
  • svoboda, důvěra, nerozumím všemu, především kompetence ve výuce, upřímný rozhovor

Ti,  kteří rádi myjí nádobí, mohli potom své zápisky sdílet. Metoda Storyline pomohla na světlo myšlenkám, které by se těžko sdílely, pokud bychom mluvili za sebe, za svou školu. Takto každý mohl mluvit jako imaginární postava a rychleji jsme se mohli dostat k jádru problému. Copak že nikdo nenakrmil ředitele dovedností vyplňovat tabulky, pracovat s ŠVP, provádět inkluzi a kde jsou žáci? Možná někdy příště…

17634502_1857512514462948_2280958918677867946_n

 

The Endangered Species ZOO

S tímto projektem metodou Storyline jsem se seznámila na konferenci v Halle. Představoval ho tam jeden z hlavních propagátorů metody Jeff Creswell z Oregonu v USA. Na jejich škole si každá třída vybrala jeden kontinent a zabývala se tím, jaké ohrožené druhy na něm žijí. Museli si vybrat jednoho savce, rybu, zástupce plazů a bezobratlých. Děti vyráběly v krabicích jejich typická prostředí, každá květina musela být identifikovatelná. Jako postavy v projektu vystupovali ošetřovatelé, kteří se učili o zvířatech, aby pak mohli návštěvníkům ZOO sdělovat zajímavosti. Po škole bylo rozmístěno 50 tabulí se zajímavými informacemi ze života zvířat. Jeff chtěl, aby si děti vyrobily příručku o celé ZOO, děti si ale prosadily, že jim připadá smysluplnější, aby ke každému výběhu vyrobily informační tabuli se 7 povinnými oblastmi informací. Až byla každá třída se svou prací hotova, následoval týden, ve kterém se děti seznamovaly s prací ostatních tříd a učily se z jejich práce. Například 5. ročník si v ostatních třídách pořizoval zápisky. Nakonec se konala slavnost, kterou navštívili rodiče, prarodiče a známí. Po krátkém pěveckém a recitačním představení –  v rámci této práce se děti učily písničky o jednotlivých kontinentech, skládaly básničky o zvířatech a mnoho dalšího – děti prováděly návštěvníky po škole a ukazovaly jim spoustu zpracovaných informací a práci svou i svých spolužáků z jiných tříd.
Celý projekt trval 10 týdnů, Jeff věnoval projektu 5 hodin týdně (projektové hodiny, výtvarná a hudební výchova a pracovní činnosti).
Nechala jsem se tímto projektem volně inspirovat. Na dalších řádcích popíši, jak jsem s tématem pracovala ve třídě 1. trojročí.

  1. fáze: PROSTŘEDÍ

Nejprve jsme si povídali o Zemi a jejím povrchu, o zemském jádru, plášti a kůře, ukazovali jsme si v dětmi donesených knížkách sopky, posuv zemských desek atd. Děti modelovaly z modelíny zemské vrstvy, z keramiky útvary zemské kůry.

IMG_7013IMG_7012
IMG_7003IMG_7002
Děti se naučily kontinenty pojmenovat, vyráběly si svou mapu, nalepovaly na ni vystřižené kontinenty z knížky https://www.svojtka.cz/shop/kniha/4067-montessori-aktivity-pro-deti. Později se naučily i anglické názvy kontinentů, k tomu nám posloužila písnička na nápěv Bratře Kubo.

/:There are seven:/
/:Continents:/
/:In between the oceans:/
/:Let’s name them:/

North America, South America
/:Europe, Asia, Africa:/
/:Australia:/
/:Antarctica:/

Děti si potom vyrobily i mapu oceánů, naučily se jejich jména v češtině. To už z domova nosily knížky o životě v mořích, povídali jsme si o všem zajímavém, ale nesnažila jsem se zabíhat do podrobností, spíše šlo o to soustředit literaturu a nalákat na to, že v mořích je spousta zajímavých živočichů.

Poslední bod této fáze byla práce s knížkou Before they pass away. https://jimmynelsonfoundation.com/participate/ Na schématické mapě světa se už všichni orientovali v kontinentech i oceánech. Společně jsme si knihu prohlíželi a povídali si o lidech, kteří ještě i dnes žijí svým tradičním způsobem. Děti se zamýšleli nad tím, proč tyto kmeny odolávají naší civilizaci a vyvozovaly z těchto myšlenek závěry a pravidla do naší třídy – například si děti uvědomily, že by se měly snažit být spokojeny s tím, co dostanou ke svačině. Dostali jsme se k lidským vlastnostem jako je chamtivost a pokora. Dotkli jsme se tématu, že i člověk je ohrožený druh.

2. fáze: POSTAVY

Sešli jsme se v kruhu, řekla jsem dětem, že se bude konat konference u kulatého stolu s ředitelem asociace zoologických zahrad. Pokud jsou ve třídě nějací zvěrolékaři či ředitelé světových ZOO, že bychom se mohli sejít kolem kulatého stolu na konferenci. Ukázala jsem dětem, jak si mohou vyrobit vizitku a umístit ji ke svému místu. Vyrobila jsem si před jejich zraky tu svou a napsala jméno, které jsem si právě vymyslela. Zatím jsem odešla pro džbán a skleničky. Vždy je totiž dobré, pokud nějaký předmět nese roli – zde to byly skleničky, které na stolech při konferencích bývají a děti to znají z televize. Přišla jsem do třídy a jako hosteska jsem začala dětem nalévat vodu a pomalu je sesazovat kolem stolu. Potom jsem zasedla ke svým poznámkám jako ředitel asociace zoologických zahrad. Vzala jsem si slovo a seznámila účastníky konference s jejími 3 body. V tuto chvíli už kromě 2 všechny děti hrály se mnou. Odhlasovaly jsme program schůze. Nejprve se měli účastníci představit. Děti si krásně vymýšlely, snažily se mluvit spisovně a slušně, používaly krásné obraty. Protože jsem si zapomněla foťák, vyzvala jsem děti, aby si spolu se sklenkou v ruce popovídaly se svými kolegy z jiných ZOO, jaké řeší radosti a starosti.

korzováníkorzo2

Po návratu ke stolu už jsem věděla, že si některé děti vzpomněly, jak nedávno pár kluků zabilo plameňáka, já jsem seznámila ostatní s příběhem slona, který v ZOO zahynul bez zjevné příčiny. Navrhla jsem, že bychom mohli věnovat více péče regionům, ze kterých máme ve svých zahradách zvířata. Nejšťastnější je každé zvíře tam, kde žijí jeho příbuzní. Mohli bychom se snažit provádět návštěvníky tam nebo online vysílat z jejich přirozených domovů do celého světa. Strhla se diskuse, jaké by to mělo výhody i nevýhody. Ještě více by se prý lidé upínali k elektronice, bohatli by výrobci elektroniky, chudly by ZOO a neměly by na potravu pro zvířata, pro chudé lidi by zvířata nebyla dostupná. Pomalu jsem se začínala smiřovat s tím, že můj záměr s náborem chovatelů, kteří nebudou v ZOO, ale mezi zvířaty a tam je budou chránit, nevyjde. Přešli jsme k hlasování o návrhu oslovit chovatele z našich ZOO, zda by se chtěli podívat na jednotlivé kontinenty za konkrétními zvířaty a dozvědět se o nich víc. K mému úžasu byl návrh přijat a byla zvolena Australie, do které se vypravíme jako první. Dnes si děti vyráběly barevné papíry na odstíny pleti různých národností. Zítra vyrobí portréty chovatelů, kteří se na cestu kolem světa přihlásili. Už se těším. Jak bude příběh probíhat dál, vás budu informovat 🙂

hlasování

 

Na tabuli jsme pověsili portréty našich chovatelů. Povídali jsme si Who is who?, děti se učily anglicky popisovat obličej, ptát se Who is it? a správně odpovídat. Cvičili jsme paměť, když jsme vzpomínali otočeni zády Who has got blue eyes?

koláž2koláž

Chovatelé už pracují. Seznamují se s australskými zvířaty. Naučili jsme se zpívat a ukazovat písničku o největším ledňákovi kukaburovi. V knížce To je Austrálie jsme si našli australská zvířata jako motivaci. Dál už každý pracoval sám – hledal informace o svém vybraném zvířeti v atlasech zvířat. Po Velikonocích nás čekají prezentace prací. Zkusíme využít Kouzelnou tužku Albi. Na visačku s obvyklou jmenovkou si děti napíší jméno svého ošetřovatele. Z druhé strany jmenovky jsem nalepila dvě Kouzelné samolepky. Na první mají děti nahrát přestavení se svého ošetřovatele, na druhou mohou nahrát prezentaci o svém zvířeti. Potom si ji budou moci ostatní kdykoli poslechnout.

Práce s Kouzelnou tužkou byla velmi přínosná. Vykouzlila nám velkou trému, se kterou děti neumějí pracovat, takže se pokoušely nahrát jen představení se své postavy. I am…, I live…, I like… Ačkoli jsme aktivitu představování se provozovali mnohokrát, teď se děti skutečně se zájmem zajímaly o správnou výslovnost těchto frází a učily se je říct o svém ošetřovateli ne jeden zátah. Někteří si je nakonec nechali mnou říci a jen je zopakovali. Mohou si je poslechnout později i se správným vzorem, myslela jsem si. Děti se k tužce ale samy nevracejí. Uvidíme, necháme zážitek zrát. Jen jedna třeťačka si nahrála celou svou prezentaci o zvířeti z Austrálie.

 alex wow kouzelná tužka vizitky

Ze všech prezentací jsme sestavili atlas australských zvířat. Odhlasovali jsme si přesun do Antarktidy. Během následujícího týdne byly děti překvapené, jak málo zvířat tam je a chyběli jim obyvatelé severního pólu, takže nakonec vznikla další kapitola našeho atlasu zvířat nazvaná Arktická a antarktická zvířata. Při angličtině jsme se věnovali tučňákům. Předváděli jsme si 4 slovesa WALK, SLIDE, DIVE, SWIM. Po týdnu procvičování na různých hrách děti dokázaly předvést tučňáka a říct, co umí I can slide… Někdo z dětí si vzpomněl, že slovo CAN zná z písničky I can say goodbye…, tak samozřejmě musela vzniknout následující tučňáčí verze: I can walk on ground, I can slide into sea, I can dive under water, I can swim, I can swim, but I can’t fly.

Z Antarktidy jsme se přesunuli do Asie a každé dítě si vybralo automaticky své zvíře, o kterém zjišťovalo informace. Překvapilo mě, že děti se bez pobízení vrhly do práce. Nabídla jsem jim možnost vybrat si dvě zvířata a porovnat je mezi sebou. Nebo mohly děti opět tvořit mapu mysli, odpovídat na otázky či je klást. Za 14 dní proběhla prezentace. Každé dítě prezentovalo svou práci, potom si publiku řeklo o reakce na ni. U nás ve třídě to chodí tak, že si dítě samo vybírá, kdo mu zpětnou vazbu má podat. Při prezentaci si měly děti v publiku chystat otázky na slyšené informace a po reakcích je ostatním dětem pokládat. Tato aktivita byla velmi dlouhá, ale děti vydržely poslouchat každého. Na konci jsem se jich zeptala, zda se jim prezentování líbilo. Všichni v něm chtějí pokračovat. Při výuce angličtiny jsme si opakovali části lidského těla na písničce Head and shoulders. Hodně jsme pracovali s tygrem. Jeho název je zajímavý z mluvnického hlediska, v angličtině se píše jiné i po T. K písničce Head and shoulders jsme si přidali sloku o tygrovi „Whiskers, paws and claws and tail, claws and tail“

Stejně jsme pracovali i s nosorožcem a popisovali v angličtině části jeho těla. A protože byl květen, na elipse jsme se bavili o pupeční šňůře, posílali si lano a říkali si, jaká zvířata pupeční šňůru mají. Potom děti kreslily mláďata savců v bříškách.

Odhlasován byl přesun do Evropy. Protože jsme se již letos evropskými savci zabývali, budeme na jednotlivé listy našeho třídního atlasu vymýšlet hádanky o těchto zvířatech.