Archiv autora: olgatenkova@gmail.com

3. týden – novověk a jeho vymoženosti v Chrudimi

Při brainstormingu jsme shromáždili názvy všech prima vynálezů, které díky novověku v Chrudimi máme. Žáci si je po skupinkách rozebrali a hledali k  nim informace. Nakonec je napsali načisto a nalepili na paravan tam, kam by na časovou osu patřily.

Na další schůzce spolku paní doktorka Výprachtická vyzvala členy spolku, zda by mohli přiblížit, jakými potížemi či radostmi bylo zavedení novinky v Chrudimi provázeno.

 

 

4. týden projektu – našel se poklad mincí

Svatava Výprachtická PhD. ale měla pro členy spolku taky své překvapení. Prý k ní přišel nejmenovaný člen, který na své půdě nalezl hrnec se starými mincemi. Členové spolku se tedy rozhodli, že mince připraví pro tuto výstavu.

Žáci se tedy začali snažit nalézt mince novověku, což nebylo zase tak jednoduché. Jejich obkreslení ještě snad, ale zobrazit minci ve skutečné velikosti zvládl jen málokdo a najít kdy se jí platilo se mnohým nepovedlo. Přesto jsme opět mince nalepili k časové ose v přibližné době jejich platnosti.

Někteří žáci se věnovali tvorbě přehledu panovníků na území naší země. Opět je umisťovali kolem časové osy, přesně podle letopočtů uvedených pod jejich portréty.

Poslední týden na nás čekal zlatý hřeb projektu, slíbená návštěva numismatika chrudimského archivu Mgr. Davida Richtera. První vyučovací hodinu nejprve promítnul krátkou prezentaci o novověkých událostech v Chrudimi a potom už se věnoval povídání o platidlech. Mluvil velice srozumitelně a zvládal odpovídat na všetečné otázky. Uvědomili jsme si, jak jsou platidla vlastně široká oblast, která každého z nás zasahuje, ať už různými pojmenováními nebo ekonomickou stránkou věci.

Pan Richter si také prohlédnul náš paravan, i s našemi mincemi.

Nezbývalo než celou výstavu otevřít vernisáží. Domluvili jsme se na pohoštění, nákupu surovin i jeho přípravě. Také  jsme museli vymyslet program vernisáže. Jedna skupina vytvořila test pro rodiče, který se později ujal. Protože naše třída je plná silných osobností, které se zatím velmi stydí, nahráli jsme dvě videa, která byla většina třídy ochotna pustit na vernisáži s tím, aby rodiče hádali, co scény představují. Jedno video byl automobilový závod. Druhé video ukazovala zkrácený průběh bitvy na Bílé hoře. Před natáčením tohoto videa jsme ovšem měli problém s tím, že jsme neměli české stavy vůbec žádné . Nikdo nechtěl bojovat na straně poražených. Nakonec se ale dvě dívky nad znázorněním naší bitvy smilovaly a bitva byla zahrána. Rodiče ji hned poznali.

Na vernisáži byly promítnuty i dva fragmenty dobové hudby. Bohužel se příliš nezachovala jejich zvuková stopa (naši páťáci povětšinou neradi zpívají), ale píseň Pocestný od Čelakovského (zde fragment fragmentu)

a Tři tambory jsme alespoň zahráli na paravanu a doprovodili na bicí nástroje.

A pak už nastala nervozita a začali se trousit první návštěvníci, děti se dostávali do rolí a nakonec všechno dobře dopadlo. Na závěr bylo předáno pololetní vysvědčení a každému malá mince na památku. Děkujeme všem, kteří nám štědře přispěli na provoz našich akcí, s výběrem dobrovolného vstupného jsme nepočítali, ale rádi ho využijeme pro nás všechny. Pokochejte se momentkami z vernisáže…

 

2. týden projektu – tvoříme postavy a zjišťujeme o Chrudimi

V pondělí jsme jako třída dostali dopis od Spolku rodáků a přátel města Chrudimi. Všichni jsme si sedli do kruhu a děti si ho spontánně poslaly po kruhu. Někdo se ozval, že ho otevřeme, druhý ho chtěl přečíst. Všichni poslouchali ani nedutali.

Potom se pustili do výroby postavy chrudimáka, který se vydá na setkání spolku, aby přiložil ruce k dílu při přípravě výstavy Novověk v Chrudimi. Kdo byl hotov, vyráběl postavě občanský průkaz. Povídali jsme si, co v něm která kolonka znamená, jak se tvoří rodné číslo.

Následovala prezentace postav. Dozvěděli jsme se, že na schůzi Spolku rodáků a přátel města Chrudimi přijdou opravdu zajímavé osobnosti, Mgr. Svatava Výprachtická PhD. se má na co těšit. Ačkoli jsou i tací, kteří přijdou z donucení babiček či učitelek!

 

Na druhý den jsem připravila texty o životě v Chrudimi a okolí v raném novověku. Tip na tuto knížku mi poslal pracovník muzea v Chrudimi, na kterého jsem se obrátila kvůli domluvě setkání s ním. Děti se měly jedním z krátkých příběhů nechat inspirovat a zformulovat ho jako paměť svých předků. Postavy si teď vzpomněly na své příbuzenecké vazby a ve skupinách takové příběhy psaly. Učily jsme se, jak začínat a končit vypravování a jak psát nejnapínavější okamžik vypravování. Nakonec svůj příběh napsaly do ozdobného rámu. Příběhy jsme pak nalepili na časovou osu přibližně k době, kdy se mohly odehrát.

Na dalším schůzi Spolku členové příběhy o svých prapředcích  a jejich životě v okolí Chrudimi odvyprávěli. Svatava Výprachtická byla nadšena!

 

 

1. týden projektu – vytváření prostředí

Už před Vánoci jsme si s dětmi domluvili, že paravan z kartonové krabice, který jsme potřebovali k vánočnímu představení, využijeme na vlastivědný projekt. Hoši se hned chopili zalepení a zabarvení okna tak, aby vznikla celistvá modrá plocha. Bavilo je to, protože jsem z domova přinesla 7 cm širokou štětku a práce jim šla pěkně od ruky a ještě to nebylo jen „jako“, ale doopravdy potřeba.

Na začátku hodiny jsem dětem řekla, že jsme probrali celou látku o novověku v českých zemích, ale vůbec nevíme, jak novověk zasáhl zrovna Chrudim. A proto bych je chtěla vyzvat, aby si Chrudim v současnosti ztvárnily na paravan a zamýšlely se, co v Chrudimi právě v novověku přibylo. Protože jsem nechtěla obětovat na vytváření prostředí příliš času, chtěla jsem dětem navrhnout, aby Chrudim vytvořily z nalepovacích barevných tapet. Oni ale měly jasno a pustily se do malby temperami. Pro dobrou představu je potřeba upřesnit, že jsem vyzvala děti, které tenhle úkol zaujal, aby Chrudim zkusily tužkou načrtnout. Vyloženě nadšen nebyl nikdo. Všichni se zaujetím pracovali na projektech z přírodovědy. Pak přišli 2 kluci, do kterých bych to neřekla, a občas se přidal ještě jeden. Ostatní se potom přidávali postupně, až se na práci sešli všichni a náramně si ji užívali.

První fotka ukazuje práci po prvním dnu. Ta druhá snad trochu vystihuje dobrou náladu při tvoření druhý den.

   

Vznikla spousta obchodů a domů a kilometry silnic. Oceňuji, jak svérázně to děti pojaly a že se mnou nenechaly nijak ovlivňovat. Neustále jsem totiž vhazovala udičky, které by nám mohly pomoci nějak vše skloubit s novověkem. Takže na obraze je vlak, ale když jeden z žáků upozornil, že koleje nikam nevedou, nikdo se tím nenechal vykolejit.

I děti vsakují jen do určité míry

Zjistila jsem, že i děti vsakují jen do určité míry, a moc mě těšilo to sledovat.

Jako adventní rituál jsme si každé ráno sedli do kruhu. Někdo z dětí zapálil svíčku uprostřed. Hlásili se stále stejní. Některé děti ještě nikdy svíčku nezapálily ani nikdy neškrtly sirkou. Někdo se přece jen odvážil a svou první sirku si v páté třídě zapálil. Samozřejmě byla i funkce sfoukávače svíčky.

Potom následovalo čtení krátkého příběhu s duchovním poselstvím (Duhová jiskra). První příběh jsem přečetla já. Potom byla chvilka ticha a následovala diskuse. Většinou byla první věta více dětí – To jsem nepochopil. Přeříkali jsme si proto příběh a zkoušeli jsme vzpomínat, jestli nám příběh nepřipomíná něco, co už jsme zažili.

Nabídla jsem knížku domů někomu, kdo by si připravil čtení dalšího příběhu. Druhý i třetí den probíhalo čtení stejně. Potom se děti nabídly, že by vymyslely svůj příběh, který by přečetly. Samozřejmě jsem byla moc ráda. Po přečtení tohoto dětmi vymyšleného příběhu mi bylo jasné, že musím rychle zařadit zpátečku a víc ředit. Čtený příběh byl spíše pohádkový, poučení – má se poslouchat.

Došlo mi, jak je důležité sledovat, kolik z mého působení ve třídě je moje třída schopná vsáknout. Nic víc nemá cenu, snad jen pár kapek navíc, aby se dalo někam růst.

V těch dnech si děti stavěly o přestávkách domečky a auta z kartonů a byly dost šťastné.

Vánoční besídka

První rok učím na nové škole a neznám laťku ani zvyklosti zdejších vánočních besídek. Sama jsem ještě vlastně za svou praxi ani žádnou vánoční besídku nenacvičovala.

Rozhodla jsem se nechat to na dětech. Někdy v listopadu jsme se o besídce začali s dětmi bavit. Mnohdy o tom začínaly samy děti. Byla výhoda, že to jsou páťáci. Besídky mají každý rok a vědí, co a jak.

Začala jsem zjišťovat, kolik jich vlastně je schopno bez trémy předstoupit před obecenstvo. Našli jsme 6 statečných z 13. Jedno nadané dítě přes víkend napsalo příběh a já přišla se svým nápadem hrát Malého prince a jeho putování po planetách – musela bych to ještě domyslet. Během slohových hodin jsme diskutovali o nápadech dětí, až vykrystalizovaly tři. Příběh nadaného, můj Malý princ a nápad příběhu o dítěti, které nemělo rádo Vánoce, ale vše se v dobré obrátí. Při hlasování vyhrál můj návrh.

O víkendu jsme chtěla hru pro 6 herců začít psát, ale přišla mi zpráva od dítěte, že ho zaujal nápad jiného a že tu hru sepsalo. Poslalo mi ji a mě bylo jasné, že budeme muset znovu hlasovat. Návrh byl jednomyslně přijat.

Od této chvíle jsem věděla, že ačkoli nevím, kam jdeme, je to správně. Ti, co chtěli hrát se sesedli k jednomu stolu a přemýšleli nad scénářem. Ti, co nechtěli hrát, dostali úkol, poslouchat diskusi ostatních a přemýšlet nad kulisami, které budou potřeba.

Text scénáře jsem přepsala i s chybami do souboru a při hodině češtiny jsme na interaktivní tabuli společně text opravili a upravovali. Zamýšleli jsme se nad tím, co uvidí publikum, co budeme muset udělat jako herci nebo kulisáci a do scénáře to zapisovali. To se dělo v polovině listopadu.

Vánoční představení 5.A – návrh dítěte

Vánoční představení 5.A

Potom jsme začali pracovat na kulisách. Donesla jsem do třídy kartony z manželovy práce.  Až do Vánoc si děti tvořily o přestávkách domečky a auta, servisy atd. To bylo radosti. Vedla jsem je k ohleduplnosti k práci paní uklizečky, snažili jsme se krabice na konci vyučování sklidit na jedno místo. Těsně před Vánoci jsme je zlikvidovali, natrhali na menší kousky a odnesli do kontejneru.

Rozhodla jsem se pokračovat ve své roli neviditelné učitelky a jen jsem děti povzbuzovala k tomu, aby prosazovaly svoje nápady a jak se to dělá. Potom jsem jim ještě doporučila místo štětců houbičky a koupila jsem víc běloby. Neviditelná učitelka není ta, co jí je všechno v tu chvíli jedno. Naopak moje pasivita musí být zcela aktivní.  Jsem ve třídě zcela vědomě, kdo za mnou přijde, toho vyslechnu až do konce. Pokud něco potřebuje, pokusím se k tomu zaujmout stanovisko. Mluvím běžným hlasem, jen na jedno dítě, které  mě samo kontaktuje, jinak mlčím a pozoruji. Zjistila jsem, že některé děti jsou celkem dost dlouho rezistentní a chtějí některé věci řešit jen se mnou, abych je pak prosadila. To ne, holenkové. Prosadíte si je sami! Řeknu ti, jak by se to dalo udělat, ale možná najdeš jiný lepší způsob.

Hlavní modrá stěna s oknem byla hotová, šíleně natřená, ale děti byly spokojené. Naopak nikdo nebyl spokojený s vánočním stromečkem, ale nikdo se nerozhodl s tím něco dělat, tak zůstal jak byl. Na vystoupení nikomu nevadil. V modré hlavní stěně jsme vytvořili prostor, kterým „Ježíšek“ nasunul pod stromeček dárky. Dárky tedy musely být na jednom kartonu dohromady. Hvězda měla být na tyčce. Nepodařilo se mi vydržet a nechat přinesení tyčky na dětech. Byla to chyba, donesla jsem ji z domova. Stejně jako zvonek a vysněný dárek – plyšové koťátko. No, zodpovědnosti a iniciativnosti se budeme učit dál.

Na začátku prosince začal nácvik, nejprve se scénáři v ruce, potom bez nich. Pokud někdo z herců chyběl, zastoupil ho někdo jiný, dokonce i z kulisáků. A jak pěkně hráli! Nakonec i na vystoupení. Já jsem naše zkoušky točila na mobil. Video jsem hned stáhla na disk a na interaktivní tabuli jsme ho sledovali. Video jsme vždy pouštěli několikrát. Poprvé bylo zakázáno rušit, mohlo se jen sledovat. Podruhé mohl kdokoli zavolat STOP. Video jsem zastavila a on pochválil nebo navrhl změnu toho, čeho si všiml. Některé děti šly po technických věcech, jiní po hereckých výkonech, bylo to úžasné. Změny jsme diskutovali, pak se vykrystalizovala řešení, někdy bylo potřeba o nich hlasovat. Natočila jsem děti asi čtyřikrát, pokaždé následoval takový rozbor a všichni jsme v něm viděli velký smysl.

V den vystoupení jsme si zkusili náš kus na místě besídky, zjistili, že tam není víc místa než ve třídě, ba naopak. Vymysleli jsme, kam odložíme kulisy a soustředěně se šli dál učit. Odpoledne při vystoupení jsem stála vzadu a moje třída si nachystala vše potřebné sama, dobře, vysněný dárek jsme musela podat z radiátoru, ale jinak jsem byla opravdu hrdá. Navíc posilněná vědomím, že nejlepší práce je ve škole ta dětská.

Jak tvořím nový Storyline projekt – plán v hlavě učitelky

Letos učím v 5. ročníku téměř všechny předměty. To přináší mnoho výhod, zejména pro výuku metodou Storyline. V prosinci už se cítím na to, abych s dětmi do Storyline vstoupila. Jak jsem to poznala?

  1. s žáky jsme se poznali a jdeme si na ruku
  2. žáci umí pracovat ve skupinách a baví je to, chápou pravidla skupinové práce
  3. naskytlo se dobré učivo – opakování historické části vlastivědy Novověk
  4. nadchlo mě zase si Storyline metodou zaučit

Vyhradila jsem si na projekt čas – měsíc leden – má 4 týdny, každý týden mohu využít 5 hodin. Hodiny, kdy budu učit projekt Storyline jsou v rozvrhu vybarveny žlutě.

Napsala jsem si hrubou kostru projektu, co budeme zhruba dělat

  1. týden: vyrobit prostředí – česká vesnice nebo město dnes (napadají mě tyto okruhy – jména vesnic, správní dělení a panství, šlechtické rody, které na tom území žily…) Co všechno ve vesnici je a od kdy… (železnice, úprava toku řeky, letiště, obchody, kostel, zámek, škola…)
  2. týden: vyrobit si postavy žijící ve městě (představení se, hledání původu svého jména, příjmení, pověsti z našeho okolí, co se v naší rodině vypráví…)
  3. týden: uzlový bod, který zde nemohu prozradit…
  4. týden: příprava výstavy pro rodiče – ústředním bodem bude veškerou naši práci umístit na časovou osu.

Těším se, až vám popíšu, jak projekt probíhal.

Storyline a nadaní žáci

Na konferenci v Ljubljaně vystoupila Maggie Byrkit z Portlandu v USA. Pracuje jako učitelka na základní škole, která vzdělává nadané žáky. Jak Maggie zdůraznila, nejedná se o žáky s lepšími studijními výsledky ve všech oblastech, ale o žáky s nevyrovnaným vývojem a dalšími potížemi, které se ve školním prostředí bohatém na nabídku snaží rozvíjet. Ve sdílené prezentaci ukazuje, jak ve své třídě pracuje s metodou Storyline.

Storyline and the Gifted Learner

Zajímavý teoretický článek o vzdělávání nadaných žáků zde.

Další teoretický článek o poruše zpracování smyslových vjemů zde.

materiály o této poruše v češtině naleznete zde.

Storyline na skotských základních školách

V březnu 2018 jsem se vypravila do Skotska navštívit základní školy používající metodu Storyline. Jednotlivé školy se mezi sebou hodně lišily. Ani v jednom případě se nejednalo o školy, které by měly v používání Storyline přístupu dlouhou tradici.

V jedné ze škol začala svou ředitelskou kariéru dlouholetá učitelka metody Storyline a rozhodla se, že každý školní rok vždy prostřední ze 3 „semestrů“ budou vyučovat metodou Storyline. Právě v tomto období školního roku jsem ve škole strávila dva dny. Viděla jsem množství projektů. Někde spolupracovali dvě učitelky a ve svých třídách se věnovaly stejnému tématu. Jinde pracovala učitelka s příběhem knížky a přizpůsobila ho aktuálnímu dění ve Skotsku, protože děti právě asi poprvé v životě zažily sněhovou kalamitu, a to byl důvod, proč se děj knížky stočil k tomuto tématu. Děti vyráběly přístřešky pro zvířata, ta se jinak celý rok pásla na skotských lučinách. V další třídě se učitelka věnovala globálnímu tématu farmaření a jeho dopadu na krajinu. Žáci si ve třídě pěstovali sadbu na jaro. V hodině, kterou jsem viděla, se věnovali improvizaci. Jeden jako reportér měl kontaktovat farmáře a natočit s ním reportáž o jeho práci. Jaké otázky mám položit, abych získal správné odpovědi? V další třídě se věnovali tématu 2. světové války – přídělovému systému. Žáci měli vytvořit recept do kuchařky své rodiny, ve kterém by byly využity suroviny, které lidé za 2. světové války mohli získat.

Ve všech třídách bylo vždy přes 20 žáků, učitel byl na práci většinou sám. Kvalita prostředí ve třídách byla srovnatelná s našimi podmínkami.

Témata byla rozdílná, stejně jako kvalita práce s metodou Storyline. Od způsobu Já učitel pro vás, děti, udělám chvilku cirkus a bude vás to bavit, až po upozaděného průvodce, který měl nachystánu hodinu tak, aby nejaktivnější byli žáci a při své práci využívali svých kompetencí pro získání nových znalostí a dovedností.

Jsem vděčná všem dětem, které mě po svých školách hrdě provázely, všem učitelům, kteří mě nechali sledovat jejich práci, všem ředitelkám, které mi věnovaly svůj čas a v neposlední řadě Sallie Harkness, která mi poskytla útočiště ve svém domě a celý pobyt pro mě naplánovala, takže jsem se setkala i se Stevem Bellem, Carol Omand a mnoha dalšími. Thank you!

Cílem mé cesty bylo vidět o metodě Storyline co nejvíce a ujistit se, zda v České republice při její aplikaci jdeme správným směrem. Mám radost, že tomu tak je 🙂