V březnu 2018 jsem se vypravila do Skotska navštívit základní školy používající metodu Storyline. Jednotlivé školy se mezi sebou hodně lišily. Ani v jednom případě se nejednalo o školy, které by měly v používání Storyline přístupu dlouhou tradici.
V jedné ze škol začala svou ředitelskou kariéru dlouholetá učitelka metody Storyline a rozhodla se, že každý školní rok vždy prostřední ze 3 „semestrů“ budou vyučovat metodou Storyline. Právě v tomto období školního roku jsem ve škole strávila dva dny. Viděla jsem množství projektů. Někde spolupracovali dvě učitelky a ve svých třídách se věnovaly stejnému tématu. Jinde pracovala učitelka s příběhem knížky a přizpůsobila ho aktuálnímu dění ve Skotsku, protože děti právě asi poprvé v životě zažily sněhovou kalamitu, a to byl důvod, proč se děj knížky stočil k tomuto tématu. Děti vyráběly přístřešky pro zvířata, ta se jinak celý rok pásla na skotských lučinách. V další třídě se učitelka věnovala globálnímu tématu farmaření a jeho dopadu na krajinu. Žáci si ve třídě pěstovali sadbu na jaro. V hodině, kterou jsem viděla, se věnovali improvizaci. Jeden jako reportér měl kontaktovat farmáře a natočit s ním reportáž o jeho práci. Jaké otázky mám položit, abych získal správné odpovědi? V další třídě se věnovali tématu 2. světové války – přídělovému systému. Žáci měli vytvořit recept do kuchařky své rodiny, ve kterém by byly využity suroviny, které lidé za 2. světové války mohli získat.
Ve všech třídách bylo vždy přes 20 žáků, učitel byl na práci většinou sám. Kvalita prostředí ve třídách byla srovnatelná s našimi podmínkami.
Témata byla rozdílná, stejně jako kvalita práce s metodou Storyline. Od způsobu Já učitel pro vás, děti, udělám chvilku cirkus a bude vás to bavit, až po upozaděného průvodce, který měl nachystánu hodinu tak, aby nejaktivnější byli žáci a při své práci využívali svých kompetencí pro získání nových znalostí a dovedností.
Jsem vděčná všem dětem, které mě po svých školách hrdě provázely, všem učitelům, kteří mě nechali sledovat jejich práci, všem ředitelkám, které mi věnovaly svůj čas a v neposlední řadě Sallie Harkness, která mi poskytla útočiště ve svém domě a celý pobyt pro mě naplánovala, takže jsem se setkala i se Stevem Bellem, Carol Omand a mnoha dalšími. Thank you!
Cílem mé cesty bylo vidět o metodě Storyline co nejvíce a ujistit se, zda v České republice při její aplikaci jdeme správným směrem. Mám radost, že tomu tak je 🙂
