Pro všechny sdílím horkou novinku vytvořenou podle zápisků ze setkání Golden Circle se zakladateli metody Storyline v Halle v září 2016 s použitím fotek z mého storylinování. Každý tvoříme nějaké ty projekty a umíme skloubit předměty do smysluplných celků. Co jsou znaky takového projektu vytvořeného metodou Storyline? Co je a není Storyline Více se můžete dozvědět na semináři Začněme letos se Storyline!
Letošní léto jsme měli hostit opět naše lektorky na Letní škole s metodou Storyline. Bohužel se nepodařilo, aby akreditační komise včas přidělila číslo našemu vzdělávacímu programu, a tak jsme se s mnohými z vás nesetkali. Gisela Ehlers i Hannelore Tait ihned nabídly své zkušenosti k uspořádání podzimního jednodenního kurzu. Už ho plánujeme.
Cítím, že je třeba povzbudit na začátku roku všechny váhající vyzkoušet si metodu Storyline. Jinak než skokem do vody to nejde. Dokud si metodu nevyzkoušíte, nedokážete si ji představit. A i po 3 letech zkoušení neustále objevuji, kolik má ještě v mém podání nedostatků. Nejvíc mě trápí jak propojit metodu s opravdovými zájmy a potřebami dětí. Budu to letos zkoušet znovu najít a uchopit 🙂
Pro tým naší školy pořádáme v pátek 25. 8. 2017 od 10 do 16 hodin kurz Začněme letos se Storyline! Na kurz jste zváni vy všichni, kteří se o Storyline zajímáte, ale obáváte se, jak začít. Vezměte si s sebou svoje tématické plány na příští školní rok a pojďme společně vytvořit podle dané struktury metody Storyline kratší či delší projekty na příští školní rok. Zůstaňme v kontaktu a podporujme se! Vydejme se na cestu, stojí za to 🙂
31. 3. 2017 jsem během závěrečných zkoušek diplomového kurzu Společnosti Montessori obhajovala svou závěrečnou práci Metoda Storyline a její využití v Montessori prostředí (The Storyline method and its usage with Montessori approach).
Po krátkém seznámení s obsahem práce a s metodou, jsem účastníkům kurzu nabídla aktivitu, při které mohli metodu Storyline prožít na vlastní kůži. Cílem aktivity bylo diskutovat spolu o vlastnostech, které by měl mít Montessori ředitel. Jedná se o téma, které je pro některé účastníky aktuální – vychází z praxe a většina účastníků s ním má zkušenost.
Šátek ze mě vykouzlil Beátu Bramborovou, která všechny přivítala ve Společnosti Montessori na kurzu o Montessori řediteli. Nabídla jsem účastníkům samoobslužný bufet, aby se mohli občerstvit a ten čas mohli využít ke vzájemnému seznámení a k diskuzi na téma Montessori ředitel – co by měl mít na talíři? V souladu s příslovím „Jsi to, co jíš.“ Říkáme „Jedl vtipnou kaši“ – co by měl jíst Montessori ředitel?
Účastníci si vzali papírové talířky, místo vidličky tužku a během diskuse s ostatními v malých měnících se skupinkách se změněnými identitami zapisovali na talířky své nápady a vlastnosti ideálního Montessori ředitele.
Co se na talířích objevilo, když jsme je potom položili na koberec?
Ti, kteří rádi myjí nádobí, mohli potom své zápisky sdílet. Metoda Storyline pomohla na světlo myšlenkám, které by se těžko sdílely, pokud bychom mluvili za sebe, za svou školu. Takto každý mohl mluvit jako imaginární postava a rychleji jsme se mohli dostat k jádru problému. Copak že nikdo nenakrmil ředitele dovedností vyplňovat tabulky, pracovat s ŠVP, provádět inkluzi a kde jsou žáci? Možná někdy příště…
S tímto projektem metodou Storyline jsem se seznámila na konferenci v Halle. Představoval ho tam jeden z hlavních propagátorů metody Jeff Creswell z Oregonu v USA. Na jejich škole si každá třída vybrala jeden kontinent a zabývala se tím, jaké ohrožené druhy na něm žijí. Museli si vybrat jednoho savce, rybu, zástupce plazů a bezobratlých. Děti vyráběly v krabicích jejich typická prostředí, každá květina musela být identifikovatelná. Jako postavy v projektu vystupovali ošetřovatelé, kteří se učili o zvířatech, aby pak mohli návštěvníkům ZOO sdělovat zajímavosti. Po škole bylo rozmístěno 50 tabulí se zajímavými informacemi ze života zvířat. Jeff chtěl, aby si děti vyrobily příručku o celé ZOO, děti si ale prosadily, že jim připadá smysluplnější, aby ke každému výběhu vyrobily informační tabuli se 7 povinnými oblastmi informací. Až byla každá třída se svou prací hotova, následoval týden, ve kterém se děti seznamovaly s prací ostatních tříd a učily se z jejich práce. Například 5. ročník si v ostatních třídách pořizoval zápisky. Nakonec se konala slavnost, kterou navštívili rodiče, prarodiče a známí. Po krátkém pěveckém a recitačním představení – v rámci této práce se děti učily písničky o jednotlivých kontinentech, skládaly básničky o zvířatech a mnoho dalšího – děti prováděly návštěvníky po škole a ukazovaly jim spoustu zpracovaných informací a práci svou i svých spolužáků z jiných tříd.
Celý projekt trval 10 týdnů, Jeff věnoval projektu 5 hodin týdně (projektové hodiny, výtvarná a hudební výchova a pracovní činnosti).
Nechala jsem se tímto projektem volně inspirovat. Na dalších řádcích popíši, jak jsem s tématem pracovala ve třídě 1. trojročí.
Nejprve jsme si povídali o Zemi a jejím povrchu, o zemském jádru, plášti a kůře, ukazovali jsme si v dětmi donesených knížkách sopky, posuv zemských desek atd. Děti modelovaly z modelíny zemské vrstvy, z keramiky útvary zemské kůry.
Děti se naučily kontinenty pojmenovat, vyráběly si svou mapu, nalepovaly na ni vystřižené kontinenty z knížky https://www.svojtka.cz/shop/kniha/4067-montessori-aktivity-pro-deti. Později se naučily i anglické názvy kontinentů, k tomu nám posloužila písnička na nápěv Bratře Kubo.
/:There are seven:/
/:Continents:/
/:In between the oceans:/
/:Let’s name them:/
North America, South America
/:Europe, Asia, Africa:/
/:Australia:/
/:Antarctica:/
Děti si potom vyrobily i mapu oceánů, naučily se jejich jména v češtině. To už z domova nosily knížky o životě v mořích, povídali jsme si o všem zajímavém, ale nesnažila jsem se zabíhat do podrobností, spíše šlo o to soustředit literaturu a nalákat na to, že v mořích je spousta zajímavých živočichů.
Poslední bod této fáze byla práce s knížkou Before they pass away. https://jimmynelsonfoundation.com/participate/ Na schématické mapě světa se už všichni orientovali v kontinentech i oceánech. Společně jsme si knihu prohlíželi a povídali si o lidech, kteří ještě i dnes žijí svým tradičním způsobem. Děti se zamýšleli nad tím, proč tyto kmeny odolávají naší civilizaci a vyvozovaly z těchto myšlenek závěry a pravidla do naší třídy – například si děti uvědomily, že by se měly snažit být spokojeny s tím, co dostanou ke svačině. Dostali jsme se k lidským vlastnostem jako je chamtivost a pokora. Dotkli jsme se tématu, že i člověk je ohrožený druh.
2. fáze: POSTAVY
Sešli jsme se v kruhu, řekla jsem dětem, že se bude konat konference u kulatého stolu s ředitelem asociace zoologických zahrad. Pokud jsou ve třídě nějací zvěrolékaři či ředitelé světových ZOO, že bychom se mohli sejít kolem kulatého stolu na konferenci. Ukázala jsem dětem, jak si mohou vyrobit vizitku a umístit ji ke svému místu. Vyrobila jsem si před jejich zraky tu svou a napsala jméno, které jsem si právě vymyslela. Zatím jsem odešla pro džbán a skleničky. Vždy je totiž dobré, pokud nějaký předmět nese roli – zde to byly skleničky, které na stolech při konferencích bývají a děti to znají z televize. Přišla jsem do třídy a jako hosteska jsem začala dětem nalévat vodu a pomalu je sesazovat kolem stolu. Potom jsem zasedla ke svým poznámkám jako ředitel asociace zoologických zahrad. Vzala jsem si slovo a seznámila účastníky konference s jejími 3 body. V tuto chvíli už kromě 2 všechny děti hrály se mnou. Odhlasovaly jsme program schůze. Nejprve se měli účastníci představit. Děti si krásně vymýšlely, snažily se mluvit spisovně a slušně, používaly krásné obraty. Protože jsem si zapomněla foťák, vyzvala jsem děti, aby si spolu se sklenkou v ruce popovídaly se svými kolegy z jiných ZOO, jaké řeší radosti a starosti.
Po návratu ke stolu už jsem věděla, že si některé děti vzpomněly, jak nedávno pár kluků zabilo plameňáka, já jsem seznámila ostatní s příběhem slona, který v ZOO zahynul bez zjevné příčiny. Navrhla jsem, že bychom mohli věnovat více péče regionům, ze kterých máme ve svých zahradách zvířata. Nejšťastnější je každé zvíře tam, kde žijí jeho příbuzní. Mohli bychom se snažit provádět návštěvníky tam nebo online vysílat z jejich přirozených domovů do celého světa. Strhla se diskuse, jaké by to mělo výhody i nevýhody. Ještě více by se prý lidé upínali k elektronice, bohatli by výrobci elektroniky, chudly by ZOO a neměly by na potravu pro zvířata, pro chudé lidi by zvířata nebyla dostupná. Pomalu jsem se začínala smiřovat s tím, že můj záměr s náborem chovatelů, kteří nebudou v ZOO, ale mezi zvířaty a tam je budou chránit, nevyjde. Přešli jsme k hlasování o návrhu oslovit chovatele z našich ZOO, zda by se chtěli podívat na jednotlivé kontinenty za konkrétními zvířaty a dozvědět se o nich víc. K mému úžasu byl návrh přijat a byla zvolena Australie, do které se vypravíme jako první. Dnes si děti vyráběly barevné papíry na odstíny pleti různých národností. Zítra vyrobí portréty chovatelů, kteří se na cestu kolem světa přihlásili. Už se těším. Jak bude příběh probíhat dál, vás budu informovat 🙂
Na tabuli jsme pověsili portréty našich chovatelů. Povídali jsme si Who is who?, děti se učily anglicky popisovat obličej, ptát se Who is it? a správně odpovídat. Cvičili jsme paměť, když jsme vzpomínali otočeni zády Who has got blue eyes?
Chovatelé už pracují. Seznamují se s australskými zvířaty. Naučili jsme se zpívat a ukazovat písničku o největším ledňákovi kukaburovi. V knížce To je Austrálie jsme si našli australská zvířata jako motivaci. Dál už každý pracoval sám – hledal informace o svém vybraném zvířeti v atlasech zvířat. Po Velikonocích nás čekají prezentace prací. Zkusíme využít Kouzelnou tužku Albi. Na visačku s obvyklou jmenovkou si děti napíší jméno svého ošetřovatele. Z druhé strany jmenovky jsem nalepila dvě Kouzelné samolepky. Na první mají děti nahrát přestavení se svého ošetřovatele, na druhou mohou nahrát prezentaci o svém zvířeti. Potom si ji budou moci ostatní kdykoli poslechnout.
Práce s Kouzelnou tužkou byla velmi přínosná. Vykouzlila nám velkou trému, se kterou děti neumějí pracovat, takže se pokoušely nahrát jen představení se své postavy. I am…, I live…, I like… Ačkoli jsme aktivitu představování se provozovali mnohokrát, teď se děti skutečně se zájmem zajímaly o správnou výslovnost těchto frází a učily se je říct o svém ošetřovateli ne jeden zátah. Někteří si je nakonec nechali mnou říci a jen je zopakovali. Mohou si je poslechnout později i se správným vzorem, myslela jsem si. Děti se k tužce ale samy nevracejí. Uvidíme, necháme zážitek zrát. Jen jedna třeťačka si nahrála celou svou prezentaci o zvířeti z Austrálie.
Ze všech prezentací jsme sestavili atlas australských zvířat. Odhlasovali jsme si přesun do Antarktidy. Během následujícího týdne byly děti překvapené, jak málo zvířat tam je a chyběli jim obyvatelé severního pólu, takže nakonec vznikla další kapitola našeho atlasu zvířat nazvaná Arktická a antarktická zvířata. Při angličtině jsme se věnovali tučňákům. Předváděli jsme si 4 slovesa WALK, SLIDE, DIVE, SWIM. Po týdnu procvičování na různých hrách děti dokázaly předvést tučňáka a říct, co umí I can slide… Někdo z dětí si vzpomněl, že slovo CAN zná z písničky I can say goodbye…, tak samozřejmě musela vzniknout následující tučňáčí verze: I can walk on ground, I can slide into sea, I can dive under water, I can swim, I can swim, but I can’t fly.
Z Antarktidy jsme se přesunuli do Asie a každé dítě si vybralo automaticky své zvíře, o kterém zjišťovalo informace. Překvapilo mě, že děti se bez pobízení vrhly do práce. Nabídla jsem jim možnost vybrat si dvě zvířata a porovnat je mezi sebou. Nebo mohly děti opět tvořit mapu mysli, odpovídat na otázky či je klást. Za 14 dní proběhla prezentace. Každé dítě prezentovalo svou práci, potom si publiku řeklo o reakce na ni. U nás ve třídě to chodí tak, že si dítě samo vybírá, kdo mu zpětnou vazbu má podat. Při prezentaci si měly děti v publiku chystat otázky na slyšené informace a po reakcích je ostatním dětem pokládat. Tato aktivita byla velmi dlouhá, ale děti vydržely poslouchat každého. Na konci jsem se jich zeptala, zda se jim prezentování líbilo. Všichni v něm chtějí pokračovat. Při výuce angličtiny jsme si opakovali části lidského těla na písničce Head and shoulders. Hodně jsme pracovali s tygrem. Jeho název je zajímavý z mluvnického hlediska, v angličtině se píše jiné i po T. K písničce Head and shoulders jsme si přidali sloku o tygrovi „Whiskers, paws and claws and tail, claws and tail“
Stejně jsme pracovali i s nosorožcem a popisovali v angličtině části jeho těla. A protože byl květen, na elipse jsme se bavili o pupeční šňůře, posílali si lano a říkali si, jaká zvířata pupeční šňůru mají. Potom děti kreslily mláďata savců v bříškách.
Odhlasován byl přesun do Evropy. Protože jsme se již letos evropskými savci zabývali, budeme na jednotlivé listy našeho třídního atlasu vymýšlet hádanky o těchto zvířatech.
Srdečně vás zveme na 1. letní školu s metodou Storyline v České republice. Náplní kurzu bude prožitek práce metodou Storyline s německými zkušenými lektorkami Giselou Ehlers a Hannelore Tait. Náplní kurzu bude práce s příběhem knížky Bom from Bommyland.
Dále bude řeč o metodách, které fungují v heterogenních třídách při výuce angličtiny. Zažijete prvky dramatiky, budeme diskutovat o inkluzivním přístupu při výuce nejen cizího jazyka.
Kurz bude veden v angličtině a pokusíme se vytvořit společně anglicky mluvící prostředí pro zdokonalení komunikačních dovedností. Pracujeme na akreditaci, aby bylo možné školu hradit z „šablon“. Spolupracujeme s NIDV Pardubice. Pohostí nás krásné město Litomyšl.
Kurz chystáme pro 15 – 17 účastníků.
Předběžné přihlášky zasílejte na olga.tenkova@narovine.cz. Těšíme se na vás!
Příprava konference Storyline ve slovinské Ljubljani je v plném proudu.
Počítejte s termínem a vydejme se tam společně!
https://www.storyline2018.info/en/
5 pracovních dní před konferencí a také pět pracovních dní po konferenci budou Gisela Ehlers a Hannelore Tait spolupořádat dva kurzy o metodě Storyline, brzy přineseme více informací. Je možné si již letos zažádat o podporu Erasmus+ a získat finanční podporu na cestu, kurzovné i pobytové náklady na kurz i konferenci. Využijte toho, základní informace o projektech Erasmus+ vám rádi poskytneme.
21.– 23. 9. se konala Národní konference o výuce metodou Storyline v německém Halle. Její podtitul byl „Učit se individuálně a přesto společně – jde to.“
Konferenci pořádala organizace pro další vzdělávání učitelů v Sasku-Anhaltsku LISA. První den odpoledne byl připraven program pro všechny přednášející, seznámili jsme se se zajímavostmi spolkové země, navštívili muzeum G. F. Händela, slavného hallského rodáka. Konferenci podpořil také British Council, Storyline Germany a spolková vláda. Jen pro představu spolková vláda všem přednášejícím hradila ubytování, stravu a transfer z hotelu do sídla LISA a zpět, pro všechny účastníky z této spolkové země byla konference zdarma. Celkem se konference účastnilo 140 učitelů. Během celé konference bylo možné přispívat do diskusí online, sdělovat zpětnou vazbu na papírové plochy v hlavním sále a prohlížet si výtvory z ostatních workshopů.
Konferenci zahájily dvě mládežnické rockové kapely několika písněmi, potom ke všem promluvili hlavní řečníci – ředitel LISA Dr. Siegfried Eisenmann a ředitelka British Council Germany Rachel Launay.
Prof. Dr. Jürgen Kurtz popisoval, jak se svou třídou kdysi založili a provozovali anglické školní rádio. Projekt byl svým tématem blízký metodě Storyline. Nyní se zabývá improvizací ve výuce.
Storyline a současné trendy ve vzdělávání
Prof. Gudmundur Kristmundsson z Univerzity of Island – předseda Storyline – se zamýšlel nad tím, jak Storyline odpovídá na nové vzdělávací proudy. Současný trend vzdělávat nezávislého studenta není jen o přístupu k informacím. Je třeba učit žáky schopnosti přemýšlet o tom, jakou informaci hledají, vybrat ji z mnoha, použít a kriticky posoudit její věrohodnost. Vzdělávání se proto přesouvá z jednotlivých předmětů spíše k tématům – oblastem jako je např. udržitelný život, demokracie, lidská práva nebo dobré občanství. Evropským úkolem dneška je aktivizovat rodiče žáků, protože to vede k úspěšnosti jejich dětí ve škole. Metoda Storyline se nesnaží jen o hledání informací, ale o jejich začleňování do smysluplného rámce. Žák má s tématem určitou zkušenost, o tu se opírají jeho vědomosti, a aby vyjádřil své potřeby, cíle a sny, potřebuje pomocí jazyka formulovat své myšlenky. Dobrý Storyline je zároveň bohatým zdrojem jazyka. Práce s informacemi se dnes přiblížila způsobu, jakým se pracovalo s informací ve středověku. Jeden člověk myšlenku řekl, zapsal i vydal. Dnes se to samé děje díky informačním technologiím, z toho plynou mnohá úskalí. Každé téma Storylinu je jako ledovec, dítě se s tématem může setkat v celé jeho plastičnosti do té míry, na jakou je připraveno.
Následovaly workshopy s jednotlivými odborníky na metodu Storyline.
Structure brings freedom
První workshop, který jsem si vybrala ze široké nabídky, vedly spoluzakladatelky metody Storyline ze Skotska Sallie Harkness a Lesley Dunlop. Pro mnoho učitelů byl tento workshop prvním setkáním s metodou Storyline. Sallie a Lesley seznamovaly s hlavní kostrou a s hlavními principy všech Storylinů. Žáci se nejdříve ocitnou na nějakém místě v konkrétním čase – což vytváří kontext příběhu. Učitel klade klíčové otázky, které evokují žákům, co vše o prostředí znají. Na základě svých znalostí o tématu si mají v tomto konkrétním prostředí vymyslet svou postavu se jménem, oblečením, vlastnostmi, sny atd. Ihned k této postavě získávají citový vztah a sami jedinečným způsobem reagují na události, které do třídy učitel postupně přináší. Obě lektorky kladly velký důraz na to, že pevná struktura vede žáky k tvořivosti a svobodě. U každého stolu seděli členové jedné rodiny, měli jsme si rozhodnout, kdo bude kdo. Potom každý účastník workshopu dostal papír velikosti A5 a Lesley ukázala, jak na papír lze nalepit kousek látky jako oblečení, nakreslit obličej, dotvořit vlasy. Díky této ukázce a pevně danému formátu vznikly postavy, které spolu mohly později tvořit smysluplný příběh. Každý měl svou postavu pověsit do řady vedle ostatních. Následovala práce s jazykem jako seznamování, představování, popis a charakteristika postavy atd. Sallie před řadu postav připevnila značku zastávka autobusu. Najednou bylo zřejmé, proč všichni museli být v řadě. Ve skupinách po rodinách jsme vymýšleli, kam jedeme, každý měl vymyslet, co říká jeho postava na zastávce a co si také myslí. Na začátku jsme postavu jen tvořili, teď došlo k tomu, že se jednotlivé postavy potkaly. Prožívaly své emoce v bezpečném prostředí, nemluvilo se o konkrétních rodinách žáků, ale o smyšlených postavách.
Opět následovala práce s jazykem – kdo je v řadě první, poslední, kdo je čí syn, otec, kdo chybí? na koho myslím? kdo je nejvyšší, nejstarší, jaké má kdo zaměstnání? Mohla by následovat práce na životopisu, na zadávání dat do formuláře na občanský průkaz. Během těchto aktivit vzniká společná práce, která je viditelně vyvěšena ve třídě. Uplatnění může mít nejen v hodinách výuky cizího jazyka, ale i v MŠ, kde si děti procvičují komunikaci a zažívají smysluplná témata s přesahem do reality.
Během cesty autobusem se našim postavám měla stát jedna dobrá a jedna špatná věc. Zapisovali jsme společně, co se vše mohlo přihodit. V následujícím čase by se daly tyto události zahrát jako scénky pomocí různých metod dramatické výchovy. Lektorky mají také zkušenost, že jeden zážitek z cesty si žáci připravují během odpoledne a večer ho zahrají rodičům. Ti mají možnost vidět své děti při práci i celé prostředí třídy s vystavenými společnými pracemi a portfolii žákovských samostatných prací za období např. 3 měsíců, po které se Storyline Na zastávce probíral.
Výzkum v sibiřském Tomsku
Dr. Peter Mitchell popisoval svou zkušenost s metodou Storyline na Univerzitě v Tomsku. Výzkum prováděl ve 3 skupinách vojáků, kteří se učili anglický jazyk. Před začátkem výuky i na jejím konci absolvovali všichni standardizované testy. Rozdíl mezi získanými body v testu na počátku a na konci semestru byl u testované skupiny pracující metodou Storyline 5x vyšší než u kontrolních dvou skupin pracujících obvyklým způsobem výuky.
Ohrožené druhy zvířat
Další den jsem se zúčastnila workshopu, který vedl Jeff Creswell – hlavní hybatel Storyline v USA. Popisoval, jak se na jeho malé škole odehrál Storyline o ohrožených druzích zvířat. Každá ze 4 tříd si vybrala jednu z oblastí – poušť, prales, polární kraje, tajga. Nejprve proběhla evokace, děti brainstormingem sepisovali, jaká znají ohrožená zvířata z oblasti, která byla jejich třídě přidělena. Druhý den museli zjistit jméno jednoho ohroženého živočicha a mít k tomu jeden důkaz, že tomu tak je. Všechny tyto nápady se zapisovaly čitelně na flipcharty a věšely se ve třídě. Každá třída si měla představit, že vznikne ZOO pro ohrožená zvířata z těchto oblastí. Vymýšleli spolu název takové ZOO, později hlasovali pro nejlepší z nich. Každá ZOO potřebuje dobré chovatele, a tak si každé dítě vyrobilo na papír A4 portrét svého ošetřovatele. Barevné papíry na vystřihování tohoto portrétu si děti samy vyrobily – učily se míchat barvy, zejména tělové atd. Každý chovatel musí mít i svůj průkaz se jménem atd. Tyto průkazy děti nosily později při prezentacích. V každé oblasti školní ZOO měly děti ubytovat 6 – 7 živočichů (vždy jednoho z říše plazů, savců, ptáků, ryb…) Je dobré zadat stupnici, aby velikosti zvířat vzájemně odpovídaly. Jeff zavolal místní knihovnici, zda by našla věrohodné a pro děti použitelné webové stránky s informacemi o těchto zvířatech. Tyto odkazy byly umístěny na web školy. Děti pracovaly ve skupinkách, sháněly informace a ztvárňovaly svého živočicha z barevných papírů. Potom vytvářely pro svého živočichy výběhy do krabic od zeleniny. Každý objekt ve výběhu musel být jasně identifikovatelný – žáci si museli nastudovat jména rostlin, které v okolí živočichů rostou, jinak Jeff všechny objekty bez jména odstraňoval. V další fázi přišel Jeff s tím, že by děti měly vytvořit příručku pro chovatele. Děti ale nesouhlasily a přesvědčily ho, že je potřeba ke každému výběhu vyrobit informační tabuli. Vznikly tabule, které měly zadanou strukturu 7 povinných prvků – světová mapa, kde se živočich vyskytuje, míry a váhy živočicha, potrava, popis dne živočicha, fotka zvířete, jméno zvířete. Jeff trval na kvalitě informací i provedení, a tak děti svou práci i několikrát předělávaly. Další událostí byla nemoc zvířete – co se stalo, jak se to projevilo, co pomohlo…
Následující týden se jednotlivé třídy navštěvovaly. Každý žák se měl seznámit se všemi zvířaty, která v jejich školní ZOO žijí. Jako ošetřovatel bude každý žák za týden provádět po ZOO své rodiče a sourozence. Ostatní učitelé nacvičili s žáky písně o každé oblasti, žáci vymysleli básničky o svých ohrožených živočiších. Po celé škole bylo rozvěšeno asi 50 popisků se zajímavými fakty, které žáci při výuce objevili. Nastal slavný den otevření školní ZOO. Ještě ráno si děti uvědomily, že nemají celkovou mapu světa s naznačením, kde se jednotlivé oblasti vyskytují, rychle vymyslely, že jim ji může Jeff promítnout na zeď a oni ji tak snadno a rychle připraví. Do školy přišly rodiny žáků a konala se velká slavnost, díky níž rodiče získali jasnou představu o práci svých dětí i celé školy.
Tento Storyline trval asi 10 týdnů, Jeff mu věnoval asi 5 hodin týdně. Většinou byly ráno jazyk a matematika a potom pracovali metodou Storyline. Jeff pracuje v anglicky mluvící zemi, proto se jedná o odlišnou práci. Pokud bychom chtěli tento Storyline zkusit vyučovat v našich podmínkách, ukáže se, jak je učitel cizího jazyka izolovaný. Je třeba spolupracovat s ostatními pedagogy a použít jazyk úměrně schopnostem žáků jako nástroj poznávání okolního světa.
Sycení ducha dětí
Jeff Creswell v následující přednášce Vyživování ducha dítěte popisoval Storyline, který společně s kolegy odučil na své škole. Nejprve děti našly na staré vysoké douglasce vzkaz s pozdravem od Dougha – stromu. Začalo tak přátelství mezi dětmi a stromem. Při každé návštěvě Dougha se celá škola vždy u stromu shromáždila v kruhu, vymysleli si rituál vítání a loučení se se stromem. Podobnou douglasku si vytvořily ve škole a shromažďovaly na ní všechny zprávy, které na douglasce našly. Následoval dopis o vílách a živočiších, které v okolí douglasky žijí. Děti si víly vyrobily z přírodních materiálů, seznámily se s živočichy, kteří obývají půdní patro lesa. V lese trávily mnoho času a vytvářely si knížky o jednotlivých živočiších. V dalším dopisu se děti dozvěděly, že se v lese rozmáhá břečťan a jak půdnímu patru lesa ubližuje. Následovala brigáda dětí – čištění lesa od břečťanu. Děti vytvářely přání Doughovi a rozvěsily je na jeho kmen v lese. Zamýšlely se, jak naše rozhodnutí ovlivňují přírodu kolem nás.
S – SPACE prostor školy, který obýváme, okolí třídy
P – PROCESS průběh výuky, smysluplné zážitky, osobní příklad pedagogů
I – IMAGINATION představivost, výzkumnictví a fantazie
R – RELATIONSHIP přátelství mezi lidmi, mezi rostlinou a člověkem, rituály
I – INTERESTS zájmy, co se chci o půdním patře dozvědět?
T – TRUST vzájemná důvěra, víra a bezpečí celé skupiny
Global Storylines
V poslední přednášce popisovala Dr. Marie Jeanne McNaughton ze Strathclydeské univerzity v Glasgow cíle projektu Global Storylines. Smyslem těchto Storylinů je, aby děti zažily, jak se cítí členové komunity, která prožívá velký problém většinou globálního charakteru. Učivo nedostávají děti naporcované jako v krabici, ale vytvářejí si síť vědomostí o problému. Do celkové struktury začleňují nové a nové informace, které postupně zjišťují. Během výuky vznikají vztahy k realitě, mezi žáky, mezi žáky a učitelem a celkově k učení.
Od pátku do neděle následovalo setkání Golden Circle – setkání zakladatelů metody spolu s dalšími praktikujícími učiteli na všech stupních škol a v dalších organizacích z různých koutů světa. Měla jsem možnost seznámit se s mnoha lidmi, které jsem dosud znala jen podle jmen. Byli zde např. manželé, evangeličtí faráři, kteří metodu Storyline poznali jako děti ve škole, nyní ji používají při přípravě mladých lidí ke konfirmaci, dvě vysokoškolské profesorky zde přednesly své příspěvky o práci se studenty a o výzkumu, dále jsem se seznámila s norskou knihovnicí, která doučuje středoškoláky s potížemi v učení. Setkání mělo za cíl plánovat mezinárodní konferenci v Ljubljaně ve Slovinsku v roce 2018 a diskuse na témata jako je rozšiřování metody Storyline ve světě atd. Pracovali jsme ve skupinách nebo například metodou Critical skills. Celé setkání se neslo v přátelské atmosféře a jsem moc vděčná, že jsem zde mohla naše mimi Storyline.cz představit. Všichni nás vítají a těší se na setkání v Ljubljaně.
V květnovém čísle ročníku 2016 časopisu Rodina a škola nám vyšel článek o dvouletém projektu Erasmus+ výzvy KA1, který letos na naší škole končí. Bez podpory EU by jeho uskutečnění nebylo možné. Děkujeme. Za kvalitu materiálů Národní agentura ani Evropská komise nenese žádnou právní odpovědnost.
Od 21. do 23. září 2016 se v německém Halle uskuteční konference o metodě Storyline. Na tuto konferenci od 23. do 26. 9. navazuje ještě setkání Golden Circle, na kterém se sejdou všichni, kteří metodu již dlouho propagují. Náš novorozený Storyline.cz by zde měl prezentovat svůj krátký život na dvou workshopech během konference. Zveme všechny zájemce do Halle! Prosím, zarezervujte si hotel a ozvěte se, ať si domluvíme společnou dopravu. V létě 2017 bychom rádi uspořádali týdenní kurz o metodě Storyline s lektorkami Giselou a Hannelore. Zatím se rýsuje několik možností, přípravný tým se již tvoří, připojte se!
ZŠ Na rovině měla tu čest 7. 5. 2016 hostit workshop o metodě Storyline In Our Street.
Semináře se zúčastnilo 17 většinou učitelek anglického jazyka. Seminář byl veden prakticky, metodu Storyline jsme na sobě všichni zakusili a troufám si říci, že jsme se jí nechali nadchnout. Lektorky Gisela Ehlers a Hannelore Tait nám nabídly mnoho jednoduchých a praktických triků, jak zefektivňovat výuku, začleňovat do práce všechny žáky, nabízet jim diferencované úkoly a podporovat tak každého jednotlivce na úrovni svého osobního maxima.
Workshop byl byl spolufinncován účastnickými příspěvky a k ubytování lektorek jsme mohli využít zdroje z grantu Erasmus+. Za kvalitu materiálů Národní agentura ani Evropská komise nenese žádnou právní odpovědnost.
Děkujeme všem za aktivní a milou účast a těšíme se na setkání příště.