Lze pracovat s metodou Storyline online? Už minulý rok jsem se o to pokoušela v 5. ročníku, ale nakonec jsem na dokonalou realizaci rezignovala. Probírali jsme lidské tělo a kladla jsem důraz na vyhledávání, zpracovávání a osvojování faktů o lidském těle. Nějaká linka tam ale zůstala. Začali jsme tenkrát ještě ve škole – mimozemšťané chtěli pomoci lidem na Zemi vyrovnat se s nákazou Coronaviru a naučit lidi relaxovat a zbavovat se úzkosti. Vir nás nakonec zavál všechny domů. Závěr práce vyústil v přípravu testu pro Galaktickou flotilu. Žáci vymysleli 3 typy otázek ke všem orgánovým soustavám a podstoupili test. Podle své úspěšnosti v něm se stali příslušníky jedné ze 3 úrovní galaktické flotily, která po seznámení s lidským tělem letěla k Zemi pomoci. V testu byly i otevřené otázky, takže do velení byly přijaty děti, které právě na tyto otázky dokázaly odpovědět. Otázky se týkaly reflexe procesu učení, skupinové práce atd. Vše online.

Ale zpět do přítomnosti. Právě probíhá online storyline ve 3. třídě ve výuce angličtiny.  Pojmenovala jsem ho Footprint. Ve škole používáme řadu učebnic Kid’s box. Prošla jsem učebnici a vypsala si témata, prošla hloubku, do které se který jev probírá.  Na vzniklou kostru jsem pomalu vymýšlela příběh.

V minulé online periodě jsme se všichni dost snažili, a přesto po návratu dětí do školy byly dovednosti tristní a neodpovídaly vynaloženému úsilí – na mé straně určitě. To mi pomohlo k rozhodnutí zkusit učit jinak.

Storyline Footprint začal dopisem:

Ruku na srdce, myšlenka je to příliš složitá. Trochu jsem to předimenzovala a překombinovala. Na druhou stranu jsem pro sebe potřebovala nějaké ukotvení v příběhu pro začátek. Budu sledovat, jak bude myšlenka růst dál a na konci zkusím přeformulovat, bude-li třeba.

Děti si do dalšího týdne měly vytvořit své postavy. Během týdne máme 3 vyučovací hodiny. Rozhodla jsem se, že každou hodinu budu mít videohovor s třetinou žáků třídy, a ti zároveň budou tvořit jednu rodinu. Společně jsme při videohovoru česky vymýšleli, jaká by mohla být jejich rodina. Po skončení hodiny ještě děti zůstaly připojené a vymýšlely spolu detaily. Na další videohovor si žáci měli postavy nachystat. Výrobu jsem jim předvedla během videohovoru, do Google učebny jsem jim nahrála jako poslechový soubor, kde se všichni mohli ještě jednou na výrobu podívat.

V dalším týdnu mělo z 12 dětí postavu 11. Bylo vidět, jak už se v jejich hlavách začíná rozvíjet příběh rodiny. Moje úzkosti mi velely, že jsem storyline zabrzdila hned v počátku příliš složitým dopisem. Nebyla to pravda. Postavy ožily nezávisle na mé intervenci. Navíc se děti zajímají o postavy dalších rodin. Učili jsme se psanou formu slovní zásoby tématu Family.

Při videohovoru jsme o každé postavě napsali společně anglicky 3 věty. Psala jsem v aplikaci Whiteboard, kterou ve svém notebooku mám, asi od Microsoftu 🙂

Děti se měly do další hodiny naučit text o své postavě číst a nahrát svou část na video tak, aby z bezpečnostních důvodů byla vidět jen postava. Samozřejmě jsem s nimi čtení textu nacvičovala při videohovoru, jen pro zopakování jsem text načetla a dala do Google učebny, aby mohly pokračovat v nácviku pondělí1  středa1  čtvrtek

Zde je video jedné z postav:

Žáci dostali úkol vyfotit své postavy při nějaké činnosti. Tématem této lekce je seznamovat s vyjádřením děje v přítomném čase, který právě probíhá. Foto postavy je proto výborná příležitost. Děti fotky odevzdaly do Google učebny a při videohovoru jsme je společně popisovali. Já psala do fotky, děti do sešitu.

V dalších hodinách jsme se k fotkám vrátili a při online výuce jsme psali postavám do bublin, co o sobě říkají.

Od hlavní postavy Lenky Smithové nám přišel druhý dopis, který nás seznámil s její rodinou a taky nastínil, že by Lenka na jaře ráda přijela do České republiky a užila si s dětmi zahradní slavnost. Tento druhý dopis propojil téma rodiny s dalším tématem Food. Zároveň nese hlavní myšlenku příběhu. Lenka by ráda objevila přátele svých bratrů z jejich dětství.

Nejprve bylo třeba s dětmi projít slovíčka z oblasti Food, která už znají. Potom jsme se seznamovali s jejich psanou formou a tak děti vytvářely Shopping list. Ten měly zase přečíst, nahrát sebe na video a odeslat do učebny.

Využívala jsem možnosti, aby žáci video ještě znovu přetočili a zlepšili svou výslovnost. Zde je práce žáka s Aspergerovým syndromem, který v 1. a 2. třídě výuku angličtiny odmítal. https://youtu.be/ICsT1Q4AOug  Na druhé straně je ve třídě žákyně, která 7 let žila v Anglii. https://youtu.be/DVkwNkRNSTc

Přesunuli jsme se k názům jídla během dne a děti vymýšlely svá nejoblíbenější jídla. Nabízelo se využít hezké cvičení v pracovním sešitě. Opět mělo být přečteno a jako video vloženo do učebny. Vkládám sem práci žákyně, u které doma nikdo nemluví anglicky. Eva‘s favourite food –https://youtu.be/VviKGxc6PB8

Po čase jsme se k osvojené frázi vrátili v jiném kontextu. Do učebny jsem vložila video, ve kterém Lenka seznamuje děti se svým mazlíčkem. Dokážete si možná představit, jak srdečná videa děti vytvořily. Je opravdu rozdíl, pokud mají děti k nějaké věci emocionální vztah.

A už byl jen krůček k tomu podívat se, kde Lenka bydlí. Ve videu měly žáci použít dané fráze, které jsme v uplynulém školním roce probírali. Dostali tento úkol:

Vyrob pro svou postavu anglicky mluvící město. Můžeš vyrobit obrázek s popisky budov, mapu,  model. S popisky v angličtině. Potom nahraj video a použij podobné věty:
This is a … (Toto je…), I live here. (Bydlím tady.), This is my house. (To je můj dům.), There is a …. next to …, I am sitting in the park. (Právě sedím v parku. – postava musí opravdu sedět!)
I am walking to the café. (Právě jdu do kavárny. – postava opravdu musí jít!)
Where is the pet shop? (Kde je obchod pro domácí mazlíčky?) 
Výslovnost vět najdeš v mém videu. Ptej se při videohovoru…

Po této události jsme se vrátili do školy. Vrátily jsme se zpátky k první epizodě a nechala jsem děti znovu vytvořit výrobky a mluvit o nich. Někteří je nanosily z domova. Umístili jsme je na paraván, který jsme s manželem vyrobili. Ten se pomalu zaplňoval a na konci školního roku jsme ho vynesli na zahradní slavnost, aby se i rodiče mohli radovat z práce svých dětí.

Po zopakování frází a předložek hrami a jinými aktivitami jsme postoupili s pomoci Lence. Děti si vybraly fotografii seniorů z nabídky. Nezaměnitelně měly popsat vzhled jednoho z mužů na fotce, jako člena skautského oddílu Stopa v Chrudimi a měly i napsat, zda si vzpomíná na Lenčiny bratry.

Předposlední aktivita loňského roku byly plány na léto. Děti mohly pracovat ve skupině jako rodině, což jedna skupina využila. Ostatní pracovali samostatně.

V poslední školním týdnu jsme chystali anglicky mluvící stánek na zahradní slavnosti školy. Nakoupili jsme ovocné džusy, napsali plakáty Fresh bar, Garden party a spoustu „taháků“, jak se o jídlo žádá, jak se nabízí atd. Zahradní slavnost byla akce celé školy a její téma byla voda. Nakonec Lenka Smith nepřijela a nikdo ji možná ani nečekal. Ale akce zaručeně byla vrcholem naší práce. Několik rodičů ke mně na slavnosti přišlo a sdíleli se mnou radost, že jejich děti měly angličtinu rády. Když se ohlédnu jsem spokojená s tím, kolik toho děti za rok zvládly. Letos začaly psát anglicky. Bylo mi s nimi dobře a užívala jsem si svou cestu k zvládnutí metody Storyline. Go on!

Při brainstormingu jsme shromáždili názvy všech prima vynálezů, které díky novověku v Chrudimi máme. Žáci si je po skupinkách rozebrali a hledali k  nim informace. Nakonec je napsali načisto a nalepili na paravan tam, kam by na časovou osu patřily.

Na další schůzce spolku paní doktorka Výprachtická vyzvala členy spolku, zda by mohli přiblížit, jakými potížemi či radostmi bylo zavedení novinky v Chrudimi provázeno.

Svatava Výprachtická PhD. ale měla pro členy spolku taky své překvapení. Prý k ní přišel nejmenovaný člen, který na své půdě nalezl hrnec se starými mincemi. Členové spolku se tedy rozhodli, že mince připraví pro tuto výstavu.

Žáci se tedy začali snažit nalézt mince novověku, což nebylo zase tak jednoduché. Jejich obkreslení ještě snad, ale zobrazit minci ve skutečné velikosti zvládl jen málokdo a najít kdy se jí platilo se mnohým nepovedlo. Přesto jsme opět mince nalepili k časové ose v přibližné době jejich platnosti.

Někteří žáci se věnovali tvorbě přehledu panovníků na území naší země. Opět je umisťovali kolem časové osy, přesně podle letopočtů uvedených pod jejich portréty.

Poslední týden na nás čekal zlatý hřeb projektu, slíbená návštěva numismatika chrudimského archivu Mgr. Davida Richtera. První vyučovací hodinu nejprve promítnul krátkou prezentaci o novověkých událostech v Chrudimi a potom už se věnoval povídání o platidlech. Mluvil velice srozumitelně a zvládal odpovídat na všetečné otázky. Uvědomili jsme si, jak jsou platidla vlastně široká oblast, která každého z nás zasahuje, ať už různými pojmenováními nebo ekonomickou stránkou věci.

Pan Richter si také prohlédnul náš paravan, i s našemi mincemi.

Nezbývalo než celou výstavu otevřít vernisáží. Domluvili jsme se na pohoštění, nákupu surovin i jeho přípravě. Také  jsme museli vymyslet program vernisáže. Jedna skupina vytvořila test pro rodiče, který se později ujal. Protože naše třída je plná silných osobností, které se zatím velmi stydí, nahráli jsme dvě videa, která byla většina třídy ochotna pustit na vernisáži s tím, aby rodiče hádali, co scény představují. Jedno video byl automobilový závod. Druhé video ukazovala zkrácený průběh bitvy na Bílé hoře. Před natáčením tohoto videa jsme ovšem měli problém s tím, že jsme neměli české stavy vůbec žádné . Nikdo nechtěl bojovat na straně poražených. Nakonec se ale dvě dívky nad znázorněním naší bitvy smilovaly a bitva byla zahrána. Rodiče ji hned poznali.

Na vernisáži byly promítnuty i dva fragmenty dobové hudby. Bohužel se příliš nezachovala jejich zvuková stopa (naši páťáci povětšinou neradi zpívají), ale píseň Pocestný od Čelakovského (zde fragment fragmentu)

a Tři tambory jsme alespoň zahráli na paravanu a doprovodili na bicí nástroje.

A pak už nastala nervozita a začali se trousit první návštěvníci, děti se dostávali do rolí a nakonec všechno dobře dopadlo. Na závěr bylo předáno pololetní vysvědčení a každému malá mince na památku. Děkujeme všem, kteří nám štědře přispěli na provoz našich akcí, s výběrem dobrovolného vstupného jsme nepočítali, ale rádi ho využijeme pro nás všechny. Pokochejte se momentkami z vernisáže…

V pondělí jsme jako třída dostali dopis od Spolku rodáků a přátel města Chrudimi. Všichni jsme si sedli do kruhu a děti si ho spontánně poslaly po kruhu. Někdo se ozval, že ho otevřeme, druhý ho chtěl přečíst. Všichni poslouchali ani nedutali.

Potom se pustili do výroby postavy chrudimáka, který se vydá na setkání spolku, aby přiložil ruce k dílu při přípravě výstavy Novověk v Chrudimi. Kdo byl hotov, vyráběl postavě občanský průkaz. Povídali jsme si, co v něm která kolonka znamená, jak se tvoří rodné číslo.

Následovala prezentace postav. Dozvěděli jsme se, že na schůzi Spolku rodáků a přátel města Chrudimi přijdou opravdu zajímavé osobnosti, Mgr. Svatava Výprachtická PhD. se má na co těšit. Ačkoli jsou i tací, kteří přijdou z donucení babiček či učitelek!

Na druhý den jsem připravila texty o životě v Chrudimi a okolí v raném novověku. Tip na tuto knížku mi poslal pracovník muzea v Chrudimi, na kterého jsem se obrátila kvůli domluvě setkání s ním. Děti se měly jedním z krátkých příběhů nechat inspirovat a zformulovat ho jako paměť svých předků. Postavy si teď vzpomněly na své příbuzenecké vazby a ve skupinách takové příběhy psaly. Učily jsme se, jak začínat a končit vypravování a jak psát nejnapínavější okamžik vypravování. Nakonec svůj příběh napsaly do ozdobného rámu. Příběhy jsme pak nalepili na časovou osu přibližně k době, kdy se mohly odehrát.

Na dalším schůzi Spolku členové příběhy o svých prapředcích  a jejich životě v okolí Chrudimi odvyprávěli. Svatava Výprachtická byla nadšena!

Už před Vánoci jsme si s dětmi domluvili, že paravan z kartonové krabice, který jsme potřebovali k vánočnímu představení, využijeme na vlastivědný projekt. Hoši se hned chopili zalepení a zabarvení okna tak, aby vznikla celistvá modrá plocha. Bavilo je to, protože jsem z domova přinesla 7 cm širokou štětku a práce jim šla pěkně od ruky a ještě to nebylo jen „jako“, ale doopravdy potřeba.

Na začátku hodiny jsem dětem řekla, že jsme probrali celou látku o novověku v českých zemích, ale vůbec nevíme, jak novověk zasáhl zrovna Chrudim. A proto bych je chtěla vyzvat, aby si Chrudim v současnosti ztvárnily na paravan a zamýšlely se, co v Chrudimi právě v novověku přibylo. Protože jsem nechtěla obětovat na vytváření prostředí příliš času, chtěla jsem dětem navrhnout, aby Chrudim vytvořily z nalepovacích barevných tapet. Oni ale měly jasno a pustily se do malby temperami. Pro dobrou představu je potřeba upřesnit, že jsem vyzvala děti, které tenhle úkol zaujal, aby Chrudim zkusily tužkou načrtnout. Vyloženě nadšen nebyl nikdo. Všichni se zaujetím pracovali na projektech z přírodovědy. Pak přišli 2 kluci, do kterých bych to neřekla, a občas se přidal ještě jeden. Ostatní se potom přidávali postupně, až se na práci sešli všichni a náramně si ji užívali.

První fotka ukazuje práci po prvním dnu. Ta druhá snad trochu vystihuje dobrou náladu při tvoření druhý den.

Vznikla spousta obchodů a domů a kilometry silnic. Oceňuji, jak svérázně to děti pojaly a že se mnou nenechaly nijak ovlivňovat. Neustále jsem totiž vhazovala udičky, které by nám mohly pomoci nějak vše skloubit s novověkem. Takže na obraze je vlak, ale když jeden z žáků upozornil, že koleje nikam nevedou, nikdo se tím nenechal vykolejit.

Letos učím v 5. ročníku téměř všechny předměty. To přináší mnoho výhod, zejména pro výuku metodou Storyline. V prosinci už se cítím na to, abych s dětmi do Storyline vstoupila. Jak jsem to poznala?

1. s žáky jsme se poznali a jdeme si na ruku
2. žáci umí pracovat ve skupinách a baví je to, chápou pravidla skupinové práce
3. naskytlo se dobré učivo – opakování historické části vlastivědy Novověk
4. nadchlo mě zase si Storyline metodou zaučit

Vyhradila jsem si na projekt čas – měsíc leden – má 4 týdny, každý týden mohu využít 5 hodin. Hodiny, kdy budu učit projekt Storyline jsou v rozvrhu vybarveny žlutě.

Napsala jsem si hrubou kostru projektu, co budeme zhruba dělat

1. týden: vyrobit prostředí – česká vesnice nebo město dnes (napadají mě tyto okruhy – jména vesnic, správní dělení a panství, šlechtické rody, které na tom území žily…) Co všechno ve vesnici je a od kdy… (železnice, úprava toku řeky, letiště, obchody, kostel, zámek, škola…)
2. týden: vyrobit si postavy žijící ve městě (představení se, hledání původu svého jména, příjmení, pověsti z našeho okolí, co se v naší rodině vypráví…)
3. týden: uzlový bod, který zde nemohu prozradit…
4. týden: příprava výstavy pro rodiče – ústředním bodem bude veškerou naši práci umístit na časovou osu.

Těším se, až vám popíšu, jak projekt probíhal.

V rámci naší kampaně báseň měsíce jsem vybrala prvního autora, který by ve 4. – 5. třídě mohl zaujmout – Karla Jaromíra Erbena. Děti se nadchly učením se Kytice zpaměti – to na naší škole zažijí málokdy. Učení se básně zpaměti bylo jen jedním z osmi volitelných úkolů.

Dnes jsem je chtěla formou Storyline seznámit s další básní z Kytice. Při domlouvání mi děti řekly, že si nechtějí vyrábět loutky. Věděli, že se bude jednat jen o práci na jeden blok, takže jsem loutky vytiskla a zalaminovala už doma.

Nejprve jsme se bavili o českém jazyce, kterým mluvili lidé na venkově a s jakým úmyslem obcházel venkov nejen Karel Jaromír Erben.

Děti si potom vybrali postavu, za kterou budou hrát. Měli jí vymyslet jméno a říct, zda věří nebo nevěří na vodníka.

S pohotovostí sobě vlastní si děti vymyslely jména i názor na vodníka, některé podaly i důkazy o jeho existenci.

Potom byla chvíle, kdy jsem recitovala I. oddíl Vodníka – jak sedí na topole nad jezerem.

Začalo vyprávění příběhu o matce a dceři. II. oddíl 1. a 2. sloka. Co byste dceři řekli vy? Postavy dávaly dceři rady – sedly si do dvou řad proti sobě a jednotlivé děti s postavami procházely a poslouchaly rady těch ostatních. Aby se vžily do kůže dcery, dostaly do ruky uzlíček šátečků. Recitovala jsem nakonec i rady matky – 3 další sloky. Potom proběhlo nezbytné hlasování a téměř všechny postavy si vsadily na to, že dcera k jezeru šla. Dvě postavy doufaly, že si nechá říct… Dorecitovala jsem dvě poslední sloky, jak dcera skončila v jezeře.

Jak to bylo dál? Postavy venkovanů se rozdělily do 4 skupin. Každá dostala po očíslovaných slokách nastříhanou část III. oddílu. Měli vymyslet tichý obraz a zarecitovat k němu se hodící verše, které odpoví na zadanou otázku: 1. Jak to u vodníka vypadá? 2. Jak si dcera zpívá? 3. O co dcera vodníka prosí? 4. Jako má vodník podmínku?

Asi 15 minut se žáci věnovali četbě veršů a vymýšlení tichého obrazu. Po uplynutí této doby proběhla v kruhu prezentace postupně všech otázek.

Děti skvěle recitovaly vybrané verše, vždy jsme se ještě ujistily, že jejich smyslu rozumíme, až jsme se prokousali k „avšak mi tu na jistotu zůstavíš to robě.“

Pak už všechny zajímalo, jak to dopadlo. Podívali jsme se na filmové zpracování Vodníka (22 minut). Děti zajímalo, jak vodník dítě zabil. Nabídla jsem jim, aby si Vodníka přečetly, že to v básni je napsáno. Zazněly hlasy odhodlání, což potěší každého učitele 🙂 Děti mají ve třídě tři vydání Kytice k dispozici, dokonce i komiksové vydání. Zatím ho ještě neobjevily…

Storyline vhodný pro nejmenší děti, odučený v 1. trojročí (1. – 3. třída). Děti se nemohly dočkat, až budou moci zase popisovat svoji postavu. Opět se všechny postavy navzájem seznamovaly a zase to byla zábava. Hello, How are you? I am fine. Bye!

Přirozeně jsme během Storyline prožili Velikonoce. Jakmile jsem cítila zájem dětí o nějakou jednotlivost, zkoušeli jsme objevovat, co nového se můžeme dovědět. Převážně jsme pracovali v češtině, ale banální a tak důležitá komunikace děti baví v angličtině, navíc při ní probíhá nácvik sociálních dovedností s vysvětlováním Proč, Jak a Kvůli čemu? Názvy jídel, počitatelnost potravin, I am hungry./I am  thirsty. Tolik důležité věty.

On-a-Farm

Projekt Metoda Storyline jako nástroj výuky anglického jazyka v heterogenních třídách ZŠ Na rovině byl finančně podpořen v programu Erasmus+ Evropskou Unií. Za kvalitu materiálů Národní agentura ani Evropská komise nenese žádnou právní odpovědnost.