S tímto projektem metodou Storyline jsem se seznámila na konferenci v Halle. Představoval ho tam jeden z hlavních propagátorů metody Jeff Creswell z Oregonu v USA. Na jejich škole si každá třída vybrala jeden kontinent a zabývala se tím, jaké ohrožené druhy na něm žijí. Museli si vybrat jednoho savce, rybu, zástupce plazů a bezobratlých. Děti vyráběly v krabicích jejich typická prostředí, každá květina musela být identifikovatelná. Jako postavy v projektu vystupovali ošetřovatelé, kteří se učili o zvířatech, aby pak mohli návštěvníkům ZOO sdělovat zajímavosti. Po škole bylo rozmístěno 50 tabulí se zajímavými informacemi ze života zvířat. Jeff chtěl, aby si děti vyrobily příručku o celé ZOO, děti si ale prosadily, že jim připadá smysluplnější, aby ke každému výběhu vyrobily informační tabuli se 7 povinnými oblastmi informací. Až byla každá třída se svou prací hotova, následoval týden, ve kterém se děti seznamovaly s prací ostatních tříd a učily se z jejich práce. Například 5. ročník si v ostatních třídách pořizoval zápisky. Nakonec se konala slavnost, kterou navštívili rodiče, prarodiče a známí. Po krátkém pěveckém a recitačním představení –  v rámci této práce se děti učily písničky o jednotlivých kontinentech, skládaly básničky o zvířatech a mnoho dalšího – děti prováděly návštěvníky po škole a ukazovaly jim spoustu zpracovaných informací a práci svou i svých spolužáků z jiných tříd.
Celý projekt trval 10 týdnů, Jeff věnoval projektu 5 hodin týdně (projektové hodiny, výtvarná a hudební výchova a pracovní činnosti).
Nechala jsem se tímto projektem volně inspirovat. Na dalších řádcích popíši, jak jsem s tématem pracovala ve třídě 1. trojročí.

1. fáze: PROSTŘEDÍ

Nejprve jsme si povídali o Zemi a jejím povrchu, o zemském jádru, plášti a kůře, ukazovali jsme si v dětmi donesených knížkách sopky, posuv zemských desek atd. Děti modelovaly z modelíny zemské vrstvy, z keramiky útvary zemské kůry.

Děti se naučily kontinenty pojmenovat, vyráběly si svou mapu, nalepovaly na ni vystřižené kontinenty z knížky https://www.svojtka.cz/shop/kniha/4067-montessori-aktivity-pro-deti. Později se naučily i anglické názvy kontinentů, k tomu nám posloužila písnička na nápěv Bratře Kubo.

/:There are seven:/
/:Continents:/
/:In between the oceans:/
/:Let’s name them:/

North America, South America
/:Europe, Asia, Africa:/
/:Australia:/
/:Antarctica:/

Děti si potom vyrobily i mapu oceánů, naučily se jejich jména v češtině. To už z domova nosily knížky o životě v mořích, povídali jsme si o všem zajímavém, ale nesnažila jsem se zabíhat do podrobností, spíše šlo o to soustředit literaturu a nalákat na to, že v mořích je spousta zajímavých živočichů.

Poslední bod této fáze byla práce s knížkou Before they pass away. https://jimmynelsonfoundation.com/participate/ Na schématické mapě světa se už všichni orientovali v kontinentech i oceánech. Společně jsme si knihu prohlíželi a povídali si o lidech, kteří ještě i dnes žijí svým tradičním způsobem. Děti se zamýšleli nad tím, proč tyto kmeny odolávají naší civilizaci a vyvozovaly z těchto myšlenek závěry a pravidla do naší třídy – například si děti uvědomily, že by se měly snažit být spokojeny s tím, co dostanou ke svačině. Dostali jsme se k lidským vlastnostem jako je chamtivost a pokora. Dotkli jsme se tématu, že i člověk je ohrožený druh.

2. fáze: POSTAVY

Sešli jsme se v kruhu, řekla jsem dětem, že se bude konat konference u kulatého stolu s ředitelem asociace zoologických zahrad. Pokud jsou ve třídě nějací zvěrolékaři či ředitelé světových ZOO, že bychom se mohli sejít kolem kulatého stolu na konferenci. Ukázala jsem dětem, jak si mohou vyrobit vizitku a umístit ji ke svému místu. Vyrobila jsem si před jejich zraky tu svou a napsala jméno, které jsem si právě vymyslela. Zatím jsem odešla pro džbán a skleničky. Vždy je totiž dobré, pokud nějaký předmět nese roli – zde to byly skleničky, které na stolech při konferencích bývají a děti to znají z televize. Přišla jsem do třídy a jako hosteska jsem začala dětem nalévat vodu a pomalu je sesazovat kolem stolu. Potom jsem zasedla ke svým poznámkám jako ředitel asociace zoologických zahrad. Vzala jsem si slovo a seznámila účastníky konference s jejími 3 body. V tuto chvíli už kromě 2 všechny děti hrály se mnou. Odhlasovaly jsme program schůze. Nejprve se měli účastníci představit. Děti si krásně vymýšlely, snažily se mluvit spisovně a slušně, používaly krásné obraty. Protože jsem si zapomněla foťák, vyzvala jsem děti, aby si spolu se sklenkou v ruce popovídaly se svými kolegy z jiných ZOO, jaké řeší radosti a starosti.

Po návratu ke stolu už jsem věděla, že si některé děti vzpomněly, jak nedávno pár kluků zabilo plameňáka, já jsem seznámila ostatní s příběhem slona, který v ZOO zahynul bez zjevné příčiny. Navrhla jsem, že bychom mohli věnovat více péče regionům, ze kterých máme ve svých zahradách zvířata. Nejšťastnější je každé zvíře tam, kde žijí jeho příbuzní. Mohli bychom se snažit provádět návštěvníky tam nebo online vysílat z jejich přirozených domovů do celého světa. Strhla se diskuse, jaké by to mělo výhody i nevýhody. Ještě více by se prý lidé upínali k elektronice, bohatli by výrobci elektroniky, chudly by ZOO a neměly by na potravu pro zvířata, pro chudé lidi by zvířata nebyla dostupná. Pomalu jsem se začínala smiřovat s tím, že můj záměr s náborem chovatelů, kteří nebudou v ZOO, ale mezi zvířaty a tam je budou chránit, nevyjde. Přešli jsme k hlasování o návrhu oslovit chovatele z našich ZOO, zda by se chtěli podívat na jednotlivé kontinenty za konkrétními zvířaty a dozvědět se o nich víc. K mému úžasu byl návrh přijat a byla zvolena Australie, do které se vypravíme jako první. Dnes si děti vyráběly barevné papíry na odstíny pleti různých národností. Zítra vyrobí portréty chovatelů, kteří se na cestu kolem světa přihlásili. Už se těším. Jak bude příběh probíhat dál, vás budu informovat 🙂

Na tabuli jsme pověsili portréty našich chovatelů. Povídali jsme si Who is who?, děti se učily anglicky popisovat obličej, ptát se Who is it? a správně odpovídat. Cvičili jsme paměť, když jsme vzpomínali otočeni zády Who has got blue eyes?

Chovatelé už pracují. Seznamují se s australskými zvířaty. Naučili jsme se zpívat a ukazovat písničku o největším ledňákovi kukaburovi. V knížce To je Austrálie jsme si našli australská zvířata jako motivaci. Dál už každý pracoval sám – hledal informace o svém vybraném zvířeti v atlasech zvířat. Po Velikonocích nás čekají prezentace prací. Zkusíme využít Kouzelnou tužku Albi. Na visačku s obvyklou jmenovkou si děti napíší jméno svého ošetřovatele. Z druhé strany jmenovky jsem nalepila dvě Kouzelné samolepky. Na první mají děti nahrát přestavení se svého ošetřovatele, na druhou mohou nahrát prezentaci o svém zvířeti. Potom si ji budou moci ostatní kdykoli poslechnout.

Práce s Kouzelnou tužkou byla velmi přínosná. Vykouzlila nám velkou trému, se kterou děti neumějí pracovat, takže se pokoušely nahrát jen představení se své postavy. I am…, I live…, I like… Ačkoli jsme aktivitu představování se provozovali mnohokrát, teď se děti skutečně se zájmem zajímaly o správnou výslovnost těchto frází a učily se je říct o svém ošetřovateli ne jeden zátah. Někteří si je nakonec nechali mnou říci a jen je zopakovali. Mohou si je poslechnout později i se správným vzorem, myslela jsem si. Děti se k tužce ale samy nevracejí. Uvidíme, necháme zážitek zrát. Jen jedna třeťačka si nahrála celou svou prezentaci o zvířeti z Austrálie.

Ze všech prezentací jsme sestavili atlas australských zvířat. Odhlasovali jsme si přesun do Antarktidy. Během následujícího týdne byly děti překvapené, jak málo zvířat tam je a chyběli jim obyvatelé severního pólu, takže nakonec vznikla další kapitola našeho atlasu zvířat nazvaná Arktická a antarktická zvířata. Při angličtině jsme se věnovali tučňákům. Předváděli jsme si 4 slovesa WALK, SLIDE, DIVE, SWIM. Po týdnu procvičování na různých hrách děti dokázaly předvést tučňáka a říct, co umí I can slide… Někdo z dětí si vzpomněl, že slovo CAN zná z písničky I can say goodbye…, tak samozřejmě musela vzniknout následující tučňáčí verze: I can walk on ground, I can slide into sea, I can dive under water, I can swim, I can swim, but I can’t fly.

Z Antarktidy jsme se přesunuli do Asie a každé dítě si vybralo automaticky své zvíře, o kterém zjišťovalo informace. Překvapilo mě, že děti se bez pobízení vrhly do práce. Nabídla jsem jim možnost vybrat si dvě zvířata a porovnat je mezi sebou. Nebo mohly děti opět tvořit mapu mysli, odpovídat na otázky či je klást. Za 14 dní proběhla prezentace. Každé dítě prezentovalo svou práci, potom si publiku řeklo o reakce na ni. U nás ve třídě to chodí tak, že si dítě samo vybírá, kdo mu zpětnou vazbu má podat. Při prezentaci si měly děti v publiku chystat otázky na slyšené informace a po reakcích je ostatním dětem pokládat. Tato aktivita byla velmi dlouhá, ale děti vydržely poslouchat každého. Na konci jsem se jich zeptala, zda se jim prezentování líbilo. Všichni v něm chtějí pokračovat. Při výuce angličtiny jsme si opakovali části lidského těla na písničce Head and shoulders. Hodně jsme pracovali s tygrem. Jeho název je zajímavý z mluvnického hlediska, v angličtině se píše jiné i po T. K písničce Head and shoulders jsme si přidali sloku o tygrovi „Whiskers, paws and claws and tail, claws and tail“

Stejně jsme pracovali i s nosorožcem a popisovali v angličtině části jeho těla. A protože byl květen, na elipse jsme se bavili o pupeční šňůře, posílali si lano a říkali si, jaká zvířata pupeční šňůru mají. Potom děti kreslily mláďata savců v bříškách.

Odhlasován byl přesun do Evropy. Protože jsme se již letos evropskými savci zabývali, budeme na jednotlivé listy našeho třídního atlasu vymýšlet hádanky o těchto zvířatech.