21.– 23. 9. se konala Národní konference o výuce metodou Storyline v německém Halle. Její podtitul byl „Učit se individuálně a přesto společně – jde to.“

Konferenci pořádala organizace pro další vzdělávání učitelů v Sasku-Anhaltsku LISA. První den odpoledne byl připraven program pro všechny přednášející, seznámili jsme se se zajímavostmi spolkové země, navštívili muzeum G. F. Händela, slavného hallského rodáka. Konferenci podpořil také British Council, Storyline Germany a spolková vláda. Jen pro představu spolková vláda všem přednášejícím hradila ubytování, stravu a transfer z hotelu do sídla LISA a zpět, pro všechny účastníky z této spolkové země byla konference zdarma. Celkem se konference účastnilo 140 učitelů. Během celé konference bylo možné přispívat do diskusí online, sdělovat zpětnou vazbu na papírové plochy v hlavním sále a prohlížet si výtvory z ostatních workshopů.

Konferenci zahájily dvě mládežnické rockové kapely několika písněmi, potom ke všem promluvili hlavní řečníci – ředitel LISA Dr. Siegfried Eisenmann a ředitelka British Council Germany Rachel Launay.

Prof. Dr. Jürgen Kurtz popisoval, jak se svou třídou kdysi založili a provozovali anglické školní rádio. Projekt byl svým tématem blízký metodě Storyline. Nyní se zabývá improvizací ve výuce.

Storyline a současné trendy ve vzdělávání

Prof. Gudmundur Kristmundsson z Univerzity of Island – předseda Storyline – se zamýšlel nad tím, jak Storyline odpovídá na nové vzdělávací proudy. Současný trend vzdělávat nezávislého studenta není jen o přístupu k informacím. Je třeba učit žáky schopnosti přemýšlet o tom, jakou informaci hledají, vybrat ji z mnoha, použít a kriticky posoudit její věrohodnost. Vzdělávání se proto přesouvá z jednotlivých předmětů spíše k tématům – oblastem jako je např. udržitelný život, demokracie, lidská práva nebo dobré občanství. Evropským úkolem dneška je aktivizovat rodiče žáků, protože to vede k úspěšnosti jejich dětí ve škole. Metoda Storyline se nesnaží jen o hledání informací, ale o jejich začleňování do smysluplného rámce. Žák má s tématem určitou zkušenost, o tu se opírají jeho vědomosti, a aby vyjádřil své potřeby, cíle a sny, potřebuje pomocí jazyka formulovat své myšlenky. Dobrý Storyline je zároveň bohatým zdrojem jazyka. Práce s informacemi se dnes přiblížila způsobu, jakým se pracovalo s informací ve středověku. Jeden člověk myšlenku řekl, zapsal i vydal. Dnes se to samé děje díky informačním technologiím, z toho plynou mnohá úskalí. Každé téma Storylinu je jako ledovec, dítě se s tématem může setkat v celé jeho plastičnosti do té míry, na jakou je připraveno.

Následovaly workshopy s jednotlivými odborníky na metodu Storyline.

Structure brings freedom

První workshop, který jsem si vybrala ze široké nabídky, vedly spoluzakladatelky metody Storyline ze Skotska Sallie Harkness a Lesley Dunlop. Pro mnoho učitelů byl tento workshop prvním setkáním s metodou Storyline. Sallie a Lesley seznamovaly s hlavní kostrou a s hlavními principy všech Storylinů. Žáci se nejdříve ocitnou na nějakém místě v konkrétním čase – což vytváří kontext příběhu. Učitel klade klíčové otázky, které evokují žákům, co vše o prostředí znají. Na základě svých znalostí o tématu si mají v tomto konkrétním prostředí vymyslet svou postavu se jménem, oblečením, vlastnostmi, sny atd. Ihned k této postavě získávají citový vztah a sami jedinečným způsobem reagují na události, které do třídy učitel postupně přináší. Obě lektorky kladly velký důraz na to, že pevná struktura vede žáky k tvořivosti a svobodě. U každého stolu seděli členové jedné rodiny, měli jsme si rozhodnout, kdo bude kdo. Potom každý účastník workshopu dostal papír velikosti A5 a Lesley ukázala, jak na papír lze nalepit kousek látky jako oblečení, nakreslit obličej, dotvořit vlasy. Díky této ukázce a pevně danému formátu vznikly postavy, které spolu mohly později tvořit smysluplný příběh. Každý měl svou postavu pověsit do řady vedle ostatních. Následovala práce s jazykem jako seznamování, představování, popis a charakteristika postavy atd. Sallie před řadu postav připevnila značku zastávka autobusu. Najednou bylo zřejmé, proč všichni museli být v řadě. Ve skupinách po rodinách jsme vymýšleli, kam jedeme, každý měl vymyslet, co říká jeho postava na zastávce a co si také myslí. Na začátku jsme postavu jen tvořili, teď došlo k tomu, že se jednotlivé postavy potkaly. Prožívaly své emoce v bezpečném prostředí, nemluvilo se o konkrétních rodinách žáků, ale o smyšlených postavách.

Opět následovala práce s jazykem – kdo je v řadě první, poslední, kdo je čí syn, otec, kdo chybí? na koho myslím? kdo je nejvyšší, nejstarší, jaké má kdo zaměstnání? Mohla by následovat práce na životopisu, na zadávání dat do formuláře na občanský průkaz. Během těchto aktivit vzniká společná práce, která je viditelně vyvěšena ve třídě. Uplatnění může mít nejen v hodinách výuky cizího jazyka, ale i v MŠ, kde si děti procvičují komunikaci a zažívají smysluplná témata s přesahem do reality.

Během cesty autobusem se našim postavám měla stát jedna dobrá a jedna špatná věc. Zapisovali jsme společně, co se vše mohlo přihodit. V následujícím čase by se daly tyto události zahrát jako scénky pomocí různých metod dramatické výchovy. Lektorky mají také zkušenost, že jeden zážitek z cesty si žáci připravují během odpoledne a večer ho zahrají rodičům. Ti mají možnost vidět své děti při práci i celé prostředí třídy s vystavenými společnými pracemi a portfolii žákovských samostatných prací za období např. 3 měsíců, po které se Storyline Na zastávce probíral.

Výzkum v sibiřském Tomsku

Dr. Peter Mitchell popisoval svou zkušenost s metodou Storyline na Univerzitě v Tomsku. Výzkum prováděl ve 3 skupinách vojáků, kteří se učili anglický jazyk. Před začátkem výuky i na jejím konci absolvovali všichni standardizované testy. Rozdíl mezi získanými body v testu na počátku a na konci semestru byl u testované skupiny pracující metodou Storyline 5x vyšší než u kontrolních dvou skupin pracujících obvyklým způsobem výuky.

Ohrožené druhy zvířat

Další den jsem se zúčastnila workshopu, který vedl Jeff Creswell – hlavní hybatel Storyline v USA. Popisoval, jak se na jeho malé škole odehrál Storyline o ohrožených druzích zvířat. Každá ze 4 tříd si vybrala jednu z oblastí – poušť, prales, polární kraje, tajga. Nejprve proběhla evokace, děti brainstormingem sepisovali, jaká znají ohrožená zvířata z oblasti, která byla jejich třídě přidělena. Druhý den museli zjistit jméno jednoho ohroženého živočicha a mít k tomu jeden důkaz, že tomu tak je. Všechny tyto nápady se zapisovaly čitelně na flipcharty a věšely se ve třídě. Každá třída si měla představit, že vznikne ZOO pro ohrožená zvířata z těchto oblastí. Vymýšleli spolu název takové ZOO, později hlasovali pro nejlepší z nich. Každá ZOO potřebuje dobré chovatele, a tak si každé dítě vyrobilo na papír A4 portrét svého ošetřovatele. Barevné papíry na vystřihování tohoto portrétu si děti samy vyrobily – učily se míchat barvy, zejména tělové atd. Každý chovatel musí mít i svůj průkaz se jménem atd. Tyto průkazy děti nosily později při prezentacích. V každé oblasti školní ZOO měly děti ubytovat 6 – 7 živočichů (vždy jednoho z říše plazů, savců, ptáků, ryb…) Je dobré zadat stupnici, aby velikosti zvířat vzájemně odpovídaly. Jeff zavolal místní knihovnici, zda by našla věrohodné a pro děti použitelné webové stránky s informacemi o těchto zvířatech. Tyto odkazy byly umístěny na web školy. Děti pracovaly ve skupinkách, sháněly informace a ztvárňovaly svého živočicha z barevných papírů. Potom vytvářely pro svého živočichy výběhy do krabic od zeleniny. Každý objekt ve výběhu musel být jasně identifikovatelný – žáci si museli nastudovat jména rostlin, které v okolí živočichů rostou, jinak Jeff všechny objekty bez jména odstraňoval. V další fázi přišel Jeff s tím, že by děti měly vytvořit příručku pro chovatele. Děti ale nesouhlasily a přesvědčily ho, že je potřeba ke každému výběhu vyrobit informační tabuli. Vznikly tabule, které měly zadanou strukturu 7 povinných prvků – světová mapa, kde se živočich vyskytuje, míry a váhy živočicha, potrava, popis dne živočicha, fotka zvířete, jméno zvířete. Jeff trval na kvalitě informací i provedení, a tak děti svou práci i několikrát předělávaly. Další událostí byla nemoc zvířete – co se stalo, jak se to projevilo, co pomohlo…

Následující týden se jednotlivé třídy navštěvovaly. Každý žák se měl seznámit se všemi zvířaty, která v jejich školní ZOO žijí. Jako ošetřovatel bude každý žák za týden provádět po ZOO své rodiče a sourozence. Ostatní učitelé nacvičili s žáky písně o každé oblasti, žáci vymysleli básničky o svých ohrožených živočiších. Po celé škole bylo rozvěšeno asi 50 popisků se zajímavými fakty, které žáci při výuce objevili. Nastal slavný den otevření školní ZOO. Ještě ráno si děti uvědomily, že nemají celkovou mapu světa s naznačením, kde se jednotlivé oblasti vyskytují, rychle vymyslely, že jim ji může Jeff promítnout na zeď a oni ji tak snadno a rychle připraví. Do školy přišly rodiny žáků a konala se velká slavnost, díky níž rodiče získali jasnou představu o práci svých dětí i celé školy.

Tento Storyline trval asi 10 týdnů, Jeff mu věnoval asi 5 hodin týdně. Většinou byly ráno jazyk a matematika a potom pracovali metodou Storyline. Jeff pracuje v anglicky mluvící zemi, proto se jedná o odlišnou práci. Pokud bychom chtěli tento Storyline zkusit vyučovat v našich podmínkách, ukáže se, jak je učitel cizího jazyka izolovaný. Je třeba spolupracovat s ostatními pedagogy a použít jazyk úměrně schopnostem žáků jako nástroj poznávání okolního světa.

Sycení ducha dětí

Jeff Creswell v následující přednášce Vyživování ducha dítěte popisoval Storyline, který společně s kolegy odučil na své škole. Nejprve děti našly na staré vysoké douglasce vzkaz s pozdravem od Dougha – stromu. Začalo tak přátelství mezi dětmi a stromem. Při každé návštěvě Dougha se celá škola vždy u stromu shromáždila v kruhu, vymysleli si rituál vítání a loučení se se stromem. Podobnou douglasku si vytvořily ve škole a shromažďovaly na ní všechny zprávy, které na douglasce našly. Následoval dopis o vílách a živočiších, které v okolí douglasky žijí. Děti si víly vyrobily z přírodních materiálů, seznámily se s živočichy, kteří obývají půdní patro lesa. V lese trávily mnoho času a vytvářely si knížky o jednotlivých živočiších. V dalším dopisu se děti dozvěděly, že se v lese rozmáhá břečťan a jak půdnímu patru lesa ubližuje. Následovala brigáda dětí – čištění lesa od břečťanu. Děti vytvářely přání Doughovi a rozvěsily je na jeho kmen v lese. Zamýšlely se, jak naše rozhodnutí ovlivňují přírodu kolem nás.

S – SPACE                           prostor školy, který obýváme, okolí třídy

P – PROCESS                     průběh výuky, smysluplné zážitky, osobní příklad pedagogů

I – IMAGINATION           představivost, výzkumnictví a fantazie

R – RELATIONSHIP          přátelství mezi lidmi, mezi rostlinou a člověkem, rituály

I – INTERESTS                    zájmy, co se chci o půdním patře dozvědět?

T – TRUST                           vzájemná důvěra, víra a bezpečí celé skupiny

Global Storylines

V poslední přednášce popisovala Dr. Marie Jeanne McNaughton ze Strathclydeské univerzity v Glasgow cíle projektu Global Storylines. Smyslem těchto Storylinů je, aby děti zažily, jak se cítí členové komunity, která prožívá velký problém většinou globálního charakteru. Učivo nedostávají děti naporcované jako v krabici, ale vytvářejí si síť vědomostí o problému. Do celkové struktury začleňují nové a nové informace, které postupně zjišťují. Během výuky vznikají vztahy k realitě, mezi žáky, mezi žáky a učitelem a celkově k učení.

Od pátku do neděle následovalo setkání Golden Circle – setkání zakladatelů metody spolu s dalšími praktikujícími učiteli na všech stupních škol a v dalších organizacích z různých koutů světa. Měla jsem možnost seznámit se s mnoha lidmi, které jsem dosud znala jen podle jmen. Byli zde např. manželé, evangeličtí faráři, kteří metodu Storyline poznali jako děti ve škole, nyní ji používají při přípravě mladých lidí ke konfirmaci, dvě vysokoškolské profesorky zde přednesly své příspěvky o práci se studenty a o výzkumu, dále jsem se seznámila s norskou knihovnicí, která doučuje středoškoláky s potížemi v učení. Setkání mělo za cíl plánovat mezinárodní konferenci v Ljubljaně ve Slovinsku v roce 2018 a diskuse na témata jako je rozšiřování metody Storyline ve světě atd. Pracovali jsme ve skupinách nebo například metodou Critical skills. Celé setkání se neslo v přátelské atmosféře a jsem moc vděčná, že jsem zde mohla naše mimi Storyline.cz představit. Všichni nás vítají a těší se na setkání v Ljubljaně.

ZŠ Na rovině měla tu čest 7. 5. 2016 hostit workshop o metodě Storyline In Our Street.

Semináře se zúčastnilo 17 většinou učitelek anglického jazyka. Seminář byl veden prakticky, metodu Storyline jsme na sobě všichni zakusili a troufám si říci, že jsme se jí nechali nadchnout. Lektorky Gisela Ehlers a Hannelore Tait nám nabídly mnoho jednoduchých a praktických triků, jak zefektivňovat výuku, začleňovat do práce všechny žáky, nabízet jim diferencované úkoly a podporovat tak každého jednotlivce na úrovni svého osobního maxima.

Workshop byl byl spolufinncován účastnickými příspěvky a k ubytování lektorek jsme mohli využít zdroje z grantu Erasmus+. Za kvalitu materiálů Národní agentura ani Evropská komise nenese žádnou právní odpovědnost.

Děkujeme všem za aktivní a milou účast a těšíme se na setkání příště.

Na začátku února 2016 jsem strávila týden v Montessori Grundschule ve Stade. Učí zde kolegyně, se kterou  jsme se seznámili na kurzech. Mirja souhlasila a já ji mohla sledovat při práci.

Nejzajímavější pro mě bylo sledovat 20 let fungující Montessori školu, byla tak už postavena, stejně tak jako divokou zahradu lákající k dětským hrám. Každý den zde děti za každého počasí trávily hodinovou přestávku mezi vyučováním. Škola stojí v části obce, která má sociální problémy. Navíc jsou zde umisťováni stále další a další běženci a začínají chodit právě do této školy zřizované městem. Proto zde mají zřízeny třídy, kde probíhá intenzivní výuka němčiny. Celkem se ve škole učí 180 žáků z 18 zemí světa.

Na konci týdne jsme spolu s Mirjou uspořádali v rámci výuky angličtiny projektový den založený na čtení knížky Aliens in underpants saved the world. Výuku jsme vedli stylem metody Storyline. Většinou se ale s touto metodou pracuje delší dobu.

Děti si vyrobily svého Marťana ve spodním prádle, každé dítě ho dokázalo představit, popsat jeho tělo, odpovídat na otázky spolužáků, a to po jednom roce výuky anglického jazyka. Všechny byly prací nadšeny a i děti se specifickými výukovými potřebami se dokázaly zapojit a rozvíjet své dovednosti.

Projekt Metoda Storyline jako nástroj výuky anglického jazyka v heterogenních třídách ZŠ Na rovině byl finančně podpořen v programu Erasmus+ Evropskou Unií. Za kvalitu materiálů Národní agentura ani Evropská komise nenese žádnou právní odpovědnost.

Třetí kurz Storyline working towards inclusion byl zaměřen na metodickou podporu učitelů angličtiny pracujících metodou Storyline v heterogenních třídách. Navazoval na předešlý kurz, což bylo z organizačního hlediska praktické. Měli jsme čas na sdílení informací, postojů k výuce takových tříd, hledali jsme pravidla pro práci a sdíleli zkušenosti. Kostra příběhu se týkala zděděného starého hradu, který se dědic rozhodl zrestaurovat na hotel. Nabízela se nám řada zajímavých zápletek, kterým jsme se věnovali: návrhy jednotlivých místností, výběrové řízení na zaměstnance, popis hostů, jejich vzájemné seznamování, ztráta jednoho z hostů…

Projekt Metoda Storyline jako nástroj výuky anglického jazyka v heterogenních třídách ZŠ Na rovině byl finančně podpořen v programu Erasmus+ Evropskou Unií. Za kvalitu materiálů Národní agentura ani Evropská komise nenese žádnou právní odpovědnost.